Ani se mi o tom nechce psát, avšak ani smutnou pravdu není možno potlačit.
Stalo se to údajně již uprostřed léta. Pivo z Poličky ztratilo náhle svou charakteristickou chuť a začalo se nápadně podobat průmyslovým europivům. Já jsem to zaregistroval v říjnu když jsem jedním Otakarem hodlal proložit svou degustační sérii u Segala. Tento manévr jsem čas od času provozoval. Po několika hořkých kouscích přišla nasládlejší Polička k chuti. Když mi vrchní půllitr přinesl, podezíral jsem ho, že mne klame a servíruje mi jiné pivo. Ale jaké? Ostravar to určitě není, Segala jsem měl předtím, na čepu jinak samé kvasničáky. Kam zmizela roztomile sladkavá příchuť a obilné, až mlátové doznívání které jsem na Poličce vždy tolik obdivoval? Mok bez chuti a zápachu nemohl přece býti pivem z tradičního pivovaru na Vysočině.
Nikterak jsem svůj negativní zážitek nedramatizoval a pár měsíců jsem si dal od Poličky pauzu. V prosinci se mi však stalo v Kurník šopě to samé, tentokrát s poličskou 12°. To už nemohla být náhoda! Včera jsem si opět Otakara objednal v Segalově krčmě. Degustaci se mnou prováděl sám majitel šantánu a výčepní zvaný Bury. Závěr vyzněl jednoznačně: Ačkoliv je to tragické, nedá se dělat nic než konstatovat, že je Polička v prdeli. Snažili jsme se dopídit vzniku problému, i když nám to bylo v podstatě jasné. Segal nám sdělil, že poličský pivovar překročil ročním výstavem hranici 100 000 hl, spadl tak do vyšší daňové kategorie a zdražil své výrobky. Bury ze svého pohledu zase žehral, že Polička má problém s pěnivostí a její chuť se téměř skokově změnila v horkých a suchých letních měsících, kdy pivovar nestačil vařit a zřejmě začal své piva urychlovat. Nejspíš nedokvašené, neuleželé a šizené na surovinách. To není ono přízračné hledání nové chuti. To je vyložená lumpárna spáchána na pivařské obci. S Poličkou jsme žili v symbióze zhruba 28 let. Dvakrát jsem se ocitl ve městě jejího původu, jinak jsem popíjel ono pivo hojně v Čechách a velice rád na Vinohradech v knajpě Hrom do Police. Pak nám Poličku začali dovážet i do Ostravy, kde brzy zdomácněla a stala se oblíbeným nápojem mnohých ostravských pivopijů, kteří se pro ni často zřekli i svého rodného Ostravaru. Je to smutné, ale takové pivo opravdu pít nechci a budu si muset najít nějaký jiný neutralizační roztok, což bude i v poměrně bohaté nabídce obtížné.
Pípy se však točí dál. U Segala nejspíš místní „znalci“ žádnou změnu (krom vyšší ceny) nezaregistrovali. Pivovar v Poličce bude vařit dál, bude lámat osobní rekordy ve výstavu a svou klientelu si povětšinou udrží. Přesto však ze světa zmizí něco, co mělo nějakou hodnotu a co pamatuji minimálně pár dekád přinášelo lidem radost.
dneska ráno se u mě v na pracovišti zastavil podnikový údržbář, pán po padesátce, kterého sem tam potkám, a říká: zajdem zas někdy do toho Hobita, jak jsme byli před rokem? Tam mi to pivo docela jelo! Anebo byl jsi tady kousek v té nové hospodě u řeky? (Myslel DOCK na Havlíčkově nábřeží.) Tam jsem byl včera. Výborná Plzěň, ale hlavě to, jak se to jmenovalo, Polička, nějaká jedenáctka, tak ta byla excelentní! Ta klouzala! Pak nějaké z těch Beskyd, taky dobré. Jede to všechno do hlavy pořádně…
atd.
Nic jsem mu nevyvracel, jen přikyvoval, že vím, o co jde. A vzpomněl si na článek:-) Takže věřím, že Polička ještě nějakou tu radost někomu udělá…
Někomu stále udělá radost i Gambáč 10. To ovšem neznamená, že to není sračka.
Nebude to třeba tou surogací?
No jestli to nebude tím, že jim v létě utekl sládek Petr Kaluža, podle vedení společnosti kvůli konkurenční nabídce. Kaluža v pivovaru pracoval šest let.
Kaluža asi není nejvhodnější jméno pro sládka, ale pivo bezpochyby uvařit uměl. Pivovar by ale měl mít svou technologii. Obávám se, že se začalo šetřit…..
no jo, jenže pivu musíš vdechnout duši… to žádná technologie nedokáže…
Ano. A přesně o tom je celá kauza velké pivovary proti malým.