Ani se mi o tom nechce psát, avšak ani smutnou pravdu není možno potlačit.

Stalo se to údajně již uprostřed léta. Pivo z Poličky ztratilo náhle svou charakteristickou chuť a začalo se nápadně podobat průmyslovým europivům. Já jsem to zaregistroval v říjnu když jsem jedním Otakarem hodlal proložit svou degustační sérii u Segala. Tento manévr jsem čas od času provozoval. Po několika hořkých kouscích přišla nasládlejší Polička k chuti. Když mi vrchní půllitr přinesl, podezíral jsem ho, že mne klame a servíruje mi jiné pivo. Ale jaké? Ostravar to určitě není, Segala jsem měl předtím, na čepu jinak samé kvasničáky. Kam zmizela roztomile sladkavá příchuť a obilné, až mlátové doznívání které jsem na Poličce vždy tolik obdivoval? Mok bez chuti a zápachu nemohl přece býti pivem z tradičního pivovaru na Vysočině.

Nikterak jsem svůj negativní zážitek nedramatizoval a pár měsíců jsem si dal od Poličky pauzu. V prosinci se mi však stalo v Kurník šopě to samé, tentokrát s poličskou 12°. To už nemohla být náhoda! Včera jsem si opět Otakara objednal v Segalově krčmě. Degustaci se mnou prováděl sám majitel šantánu a výčepní zvaný Bury. Závěr vyzněl jednoznačně: Ačkoliv je to tragické, nedá se dělat nic než konstatovat, že je Polička v prdeli. Snažili jsme se dopídit vzniku problému, i když nám to bylo v podstatě jasné. Segal nám sdělil, že poličský pivovar překročil ročním výstavem hranici 100 000 hl, spadl tak do vyšší daňové kategorie a zdražil své výrobky. Bury ze svého pohledu zase žehral, že Polička má problém s pěnivostí a její chuť se téměř skokově změnila v horkých a suchých letních měsících, kdy pivovar nestačil vařit a zřejmě začal své piva urychlovat. Nejspíš nedokvašené, neuleželé a šizené na surovinách. To není ono přízračné hledání nové chuti. To je vyložená lumpárna spáchána na pivařské obci. S Poličkou jsme žili v symbióze zhruba 28 let. Dvakrát jsem se ocitl ve městě jejího původu, jinak jsem popíjel ono pivo hojně v Čechách a velice rád na Vinohradech v knajpě Hrom do Police. Pak nám Poličku začali dovážet i do Ostravy, kde brzy zdomácněla a stala se oblíbeným nápojem mnohých ostravských pivopijů, kteří se pro ni často zřekli i svého rodného Ostravaru. Je to smutné, ale takové pivo opravdu pít nechci a budu si muset najít nějaký jiný neutralizační roztok, což bude i v poměrně bohaté nabídce obtížné.

Pípy se však točí dál. U Segala nejspíš místní „znalci“ žádnou změnu (krom vyšší ceny) nezaregistrovali. Pivovar v Poličce bude vařit dál, bude lámat osobní rekordy ve výstavu a svou klientelu si povětšinou udrží. Přesto však ze světa zmizí něco, co mělo nějakou hodnotu a co pamatuji minimálně pár dekád přinášelo lidem radost.