Když jsem měl asi 4 roky měl jsem svého imaginárního přítele  Bizona. Starostlivý dědeček mne přivedl k dětskému psychiatrovi.

Vratislavický pivovar, který vstal z vlastního popela začal asi před dvěma lety experimentálně vařit silné svrchně kvašené pivo Bizon. V Hrabalově hospůdce v Budapešti je náhodou měli na čepu. Svůj chuťový zážitek jsem o den později srovnával s dvěmi naprosto odlišnými recenzemi tohoto výrobku, které jsem našel na internetu. Zatímco jedna z recenzí Bizona chválila, druhá jej naprosto potopila.

Z mé zkušenosti jsem v tomto pivu neobjevil nic moc ovocného, snad jen trochu sušených švestek. Barva mi nepřipadala úplně černá (výrobek je údajně označován jako Black Ale), spíše hodně tmavohnědá. Z optického aspektu mne nejvíce zaujala hustá pěna, která klesala a řídla jen velice pomalu,  Chmele bylo tak akorát, pivo celkem přijatelně vonělo, ale v žádném případě jsem v něm necítil žádný nepříjemný chmelový ocas, který by měl prostupovat celou chutí včetně doznívání. Pivo hutné, mocné (16% EPM, 7% alk.), ale neřekl bych, že by bylo doléváno lihem. Obsah alkoholu celkem seděl s mými pocity a v jedné chvíli mi Bizon připomínal legendární černé 16% vánoční  a velikonoční pivo Ondráš z Litovle. Po Bizonovi bych se asi neutloukl, ale na druhé straně proč si ho někdy nedopřát?

Problém degustačních ( a vlastně asi všech ostatních) recenzí je jistá subjektivita názoru. Proto nejlepší je přesvědčit se na vlastní jazyk.