V příchutích piva nejsou kladeny žádné překážky ani omezení. Tak může chutnat třeba jako perník.
To už před časem zkusil minipivovar ve Štramberku. Přenesl část receptu na místní cukrářskou specialitu – tzv. Štramberské Uši přímo do svého piva. Ušák byl zpočátku 11°nebo 12°, v současnosti jej můžeme příležitostně ochutnat jako 14°speciál.
Teď něco podobného praktikuje Slezský Pivovar v Havířově. Je to speciální patnáctka Cukrouš. Jak bývá v podobných případech zvykem, je třeba předem varovat ortodoxní milovníky hořkých ležáků. Cukrouš je o něčem jiném. Prostě je do něj dodáno charakteristické perníkové koření. To by mělo obsahovat určitě hřebíček, skořici, nové koření, anýz, fenykl, badyán, možná trochu vanilky a určitě též zázvor, neboť se anglicky perník řekne „gingerbread“, což je v otrockém překladu vlastně „zázvorový chléb“. Přesný recept nevím, nikdy jsem jej nepekl a ani nevím zač je v Pardubicích.
Nicméně samotné pivo je celkem zajímavé. Naštěstí stále o sobě dává vědět, že je chmelovo-sladovým nápojem, ostatní očekávané příchuti jsou dost komplexní. Ještě v lednu mi tento truňk připomíná Vánoce. Jako pokus dobré, jedno se dá vypít, ale pak je třeba je zapít nějakým normálním ležákem. Od věci nejsou třeba výrobky Hanáckého Pivovaru v Olomouci.
CUKROUŠ 13° vídeňský polotmavý speciál s perníkovým kořením jsem vypil 1,5 litru. Vídeňské nijak zvlášť nevyhledávám a perníkové příchutě jsem se taky kapku obával, ale u posledního doušku jsem nebyl nijak moc znechucený. Naopak – Slezský pivovar opět příjemně překvapil, samozřejmě to není na velké popíjení, ale jako zajímavá chuťovka…Proč ne? René Costache
On ten ležák pak už chutná úplně jinak po těch speciálních pivech, on vlastně ten ležák potom nechutná vůbec.