Když jsem se vracel v červnu 1982 vlakem z Domoušic, stavěli jsme ve stanici Řeporyje. Napadlo mne, že tam zřejmě ryjí řepu.

Před nějakou dobou jsem zbystřil, když jsem se dozvěděl, že v oné okrajové části Prahy zřídili pivovarskou hospodu. Obec normální, ovšem výběr točeného piva celkem nadstandardní. Vedle několika druhů řeporyjského jsem tam objevil i pivo z Třebonic.

V poslední době se poměrně agresivně zviditelňuje tamější starosta Novotný. Jeho strategie sebepropagace sází na dnes velice populární protiruskou rétoriku. Novotný chce předělávat historii, některé památníky rušit, některé stavět. V pohodě prostor střežených NATO se v přímém přenosu šklebí na své ruské diskusní protějšky a podává vskutku hrdinné výkony, stejné jako když legendární vojín Jasánek psal své smělé Vrahy z Wallstreetu. Po posledních 30 letech už vím, že volební období podobných narcistických individuí bývají poznamenána četnými skandály a končí neslavně. Nechme se překvapit. Nicméně Řeporyje jsou daleko a my zde máme svoje problémy.

Na druhé straně řeporyjský speciál Starostova 17 je mok nadprůměrně zdařilý. Skoro ode všech, zejména spodně kvašených piv nad 14 %EPM většinou s předsudkem očekávám sirupovitou sladkost a etanolové chuťové stopy. Avšak řeporyjská 17 byla úplně jiná. Její hořkost nebyla pelyňková ani výrazně chmelově aromatická, avšak spolehlivě eliminovala jakoukoliv protivnou nasládlost indikující vysokou stupňovitost. Nejpříjemnější na starostově pivu je však jeho robustní tělo. Mocná hustota, která podporuje pitelnost. Popíjí se skoro samo a konzument může jeho potenciální zrádnost vycházející z vyššího obsahu alkoholu poznat již po několika kusech. Kupodivu se mi tento speciál zdá být pivem, které je možno pít běžně, nikoliv jen jako silná dezertní tečka na závěr propivařeného večera.

Těším se na další truňk z Řeporyj. Ale jestli se bude jmenovat „Starostova“ nebo „Novotného“, bude se mi to určitě zdát podezřelé.