Lounský pivovar Zloun je díky svému názvu příbuzný např. velkolosinského pivovaru Zlosin. Škoda, že se žádná česká obec nejmenuje Kurvysyn.

Osvěžen a dobře naladěn z Domova jsem klesal Rybalkovou ulicí zpět k lounskému nádraží. Po levé straně však stál ještě minipivovar Zloun. Jejich pivo jsem kdysi prodával v pivotéce. Chtělo by to restartovat informace v chuťové paměti.

Budova pivovaru je patrová. Spodní šenk v přízemí otvírá až v 16 hodin. Ten horní v prvním patře by dle internetových údajů  měl být otevřen v 10.30, ale prý je tam nový nájemce, který se zřejmě snaží izolovat restauraci od veřejnosti.

Nezbývalo, než navštívit přímo výrobní prostory. U vchodu do pivovaru parkovala dodávka, do níž zaměstnanec (zřejmě sládek) cosi nakládal. Později mne napadlo, že to klidně mohlo být i samotné pivo. Měl evidentně naspěch, přesto mne dovedl do skladu petek. Byla tam světlá 12°, tmavé a nějaké ty speciály. Ten nejdražší stál dokonce kolem 200 Kč. Pak mne doprovodil do ležákového sklepa a z jednoho z tanků mi začal do třetinkové skleničky čepovat zlounskou 12°. Vzápětí mu zazvonil mobil a on opustil místnost. Pivo teklo do nádobky skrz úzkou hadičku tenkým čůrkem, přesto byla brzy sklenička plná. Hned u hadičky byl malý ventil, kterým jsem se snažil otáčet oběma směry, avšak bez potřebného výsledku. Bál jsem se točit kohoutkem do extrémních poloh, abych náhodou něco nepoškodil. Pivo dále nekontrolovaně teklo. Na ex jsem vrchovatou skleničku vypil a přemýšlel, co dál. Ležák z vrchovaté nádoby přetékal a dopadal na podlahu. Bylo to jako z pohádky Hrnečku vař! Zodpovědný pracovník se stále nevracel. Zřejmě řešil nějaký složitější pracovní či rodinný problém. Měl už jsem v sobě tři třetinky a pivo vesele teklo i po dlažbě sklepu. Nakonec jsem v dosahu objevil ještě jeden půllitr, který jsem vzápětí použil.

Když se zaměstnanec vrátil, zastihl mne jak si stále čepuji erární pivo a to dokonce do dvou sklenic zároveň. Výmluvně působilo i mé tričko s nápisem: „Nejlepší obrana je průtok!“ Na usmířenou jsem mu daroval jednu ze svých pivních knih.

Žádné pivo jsem si sebou nakonec neodnesl. Jednak jsem utrpěl výčepní trauma a navíc mne Zloun nikterak degustačně neoslovil. Taková hořčejší tekutina bez výraznější chuti. Bylo to však možná částečně tím, že jsem ochutnával ve stresu.

V každém případě pro mne je Zloun pivovar s příběhem.