Kdo z mých současníků by ho neznal? Autora desítek knih a populárního komiksu Rychlé šípy.

Před pár dny jsem zhlédl v TV dokument z roku 2003 o Jaroslavu Foglarovi. Pro tohoto spisovatele mám slabost. V mládí jsem přečetl většinu jeho děl a některé scény z Rychlých Šípů znám dodnes zpaměti. Přestože Foglar ovlivnil snad několik generací občanů především mužského pohlaví, v socialistické škole 70. let nám nebyl doporučován.

Byl to člověk, který zasvětil práci s mládeží celý svůj dlouhý život. Skautský (turistický) oddíl vedl až do svých 80 let. Ve čtyřech letech věku ztratil otce, v mládí měl údajně jednou před svatbou a jeho snoubenka si to na poslední chvíli rozmyslela. Tak se Foglar rozhodl stoprocentně věnovat skautingu.

Jeho knihy mne fascinovaly. Sám jsem byl v letech 1969 a 1970 mladým skautíkem, tzv. „vlčetem“, k čemuž mne přivedl můj otec, který se osobně zúčastnil jako člen československé delegace v roce 1947 skautského Jamboree v Paříži. Foglarovy romány však nebyly pouze o členech národní mládežnické organizace Junák. Příběhy se odehrávaly i v tajemných ulicích, kde se to hemžilo dobovými chlapeckými gangy. Hrdinou býval povětšinou prepubescent na scestí, kterému připadalo, že vede nudný a zbytečný život. Z pokušení získání členství v některé ze škodlivých a ještě zbytečnějších band jej většinou zachrání charismatický jedinec (Vilemín, Rykitán)či přímo junácký oddíl (Devadesátka). Dále už romány pokračují v pozitivní duchu a jsou plné dobrých rad a příkladů. Např. nabádá čtenáře, ať žijí tzv. „modrým životem“. Základem toho je v prvé řadě nakreslení speciální tabulky ke každému kalendářnímu dnu. Jsou tam tyto kategorie:

Mytí ve studené vodě

Ranní cvičení

Slušná mluva

Dobrý skutek

Příjemný zážitek

Jestliže jedinec za den splní všechny výše zmíněné požadavky, vybarví si všechna okénka modře a onoho dne žil modrým životem.

Ve foglarovkách však vystupují i postavy veskrze negativní, V knize Když duben přichází je jich ve třídě celá řada. Odlišují se od ostatních chlapců (jedná se vesměs o chlapecké třídy)už svým zevnějškem. Nenosí dětské kraťasy, nýbrž kalhoty dlouhé. Rovněž si libují v dospěláckých šviháckých kloboucích místo v chlapeckých baretech alias Červenáček. Někteří z nich jsou násilní šikanisté (Krošek s Draňákem), jiní už v raném věku popíjejí ilegálně pivo, což zapřičiňuje jejich slabé studijní výsledky (???). V dotyčné knížce se dokonce objevuje i pornografie – nemravné Ekrtovy obrázky, které extrémně pohorší třídního premianta Fanka Jelínka.

Když čtenář z foglarovských let vyroste (samotný Jaroslav Foglar nevyrostl nikdy), zanechají v něm tyto příběhy nesmrtelnou vzpomínku. Samozřejmě na jejich obsah nahlíží už naprosto jiným pohledem. Chápe některé konflikty. Většinou je to nástup puberty některých hrdinů, kteří někdy dokonce oddíly nebo všeobecně prospěšné kluby opouštějí. Zde spisovatel čerpal ze svých četných zkušeností. Snad plně nepochopil dospívání a uvízl ve svých idealizovaných chlapeckých letech.

I přes existenci záporáků staví autor pevnou hranici mezi chlapci tzv. „slušnými“ (ideální vzor je Mirek Dušín, který má v Kuřimi dokonce svou ulici) a těmi zkaženými. Nevím jak to bývalo ve 30. a 40. letech, ale myslím, že do školních let patří i první kouření, ochutnávky alkoholu, klukoviny a pokusy o kontakty s opačným pohlavím. Zdá se mi, že Foglar tyto skutky zavrhuje, démonizuje a stává se až nepříjemným mentorem. Ostatně ženských a dívčích postav v jeho příbězích moc není. Napadá mne jen třeba dívčí klub Měsíční záře, Podkova a Haha Bimbi.

I osobní život Jaroslava Foglara byl rozporný. Mnozí jej mohli označovat za přinejmenším podporovatele dnes nepopulárních režimů, možná i za homosexuála nebo pedofila. Já si však myslím, že šlo jen o člověka, který si vybral svou, poněkud specifickou životní dráhu a ve svých snahách o oslovení mládeže byl dost úspěšný.

Modrý život bych dne už asi nedal (naposledy jsem se o něj snažil někdy kolem roku 1972) ale budu se možná snažit o jeho hnědou formu.

Mytí ve studené vodě vynechám.

Netrpím-li nepříjemným poopičním stavem provázeným bolestí hlavy, mohu dopoledne provést pár prostých cviků. Pak se již během dne věnuji vzpírání pivních půllitrů.

Okénko slušná mluva by mělo v dnešní době dostat nová kritéria.

Často založím kolegu, ať si může dát ještě nějaké pivo navíc, nebo přivedu vrávorajícího jedince k výčepnímu pultu. To považuji za dobré skutky.

Pití piva je jedním nekonečným příjemným zážitkem.

Dnes jsem měl šťastný den. Všechna okénka svého Hnědého života jsem splnil!