Klasické pivo by mělo být zlatavé barvy.
Ve skutečnosti má však mnoho odstínů. Od světle žluté (Corona, někdejší Krušovice) až po temně černou (silné stouty a portery).
Obecně je tedy možno říci, že nejčastější jeho barva je hnědá.
Spektrum se však skládá ze mnoha dalších barev. A některé z nich se dají aplikovat i v samotném pivu.
Red Ale nebývá úplně červený, ale kdysi jsem v Kanadě objevil značku Red Devil, kde ona barva byla patrná. Stejně tak si pamatuji na Svatojánské pivo z Velkého Března. I tam se o červené hovořilo.
Pivo „bílé“ (blanc, wit, weiss) nemívá přímo barvu mléka (stejně jako bílé víno je spíše do žluta), přesto svým světle mlžným zákalem může tento odstín evokovat.
Pil jsem již i pivo fialové (nejspíše s hypermanganem) nebo růžové.
Nejčastější barvou sezónních velikonočních a svatopatrikovských speciálů je však určitě zelená.
I zelená barva může být různá. Hrášková, brčálová, svinibrodská, khaki vojenská. V pivu však povětšinou tyto typy nikterak přísně nerozlišujeme.
Před lety jsem prováděl srovnávací testy různých zelených piv, letos jsem je pouze ochutnal, ale nikterak hlouběji neanalyzoval.
Paskovský 14° speciál barví kopřivou. Tato bylina je při větších koncentracích celkem výrazná a to jak čichově, tak i chuťově. V Paskovu příliš nevadila, přesto dodala zmíněnému pivku jistý bylinkový charakter.
Hodža z Krmelína se s tím příliš nepáral. Použil zejména léčivou mátu peprnou, takže jeho zelené má vyslovenou mentolovou (peprmintovou) příchuť.
Krasličák z jihlavského Ježka chutná průmyslově, nicméně při vhodném (zejména přírodním) osvětlení má ve sklenici osvěžující neonovou barvu. Dá se vypít, ale chuťově nic moc.
Nejvíce mne asi potěšil Zelenáč 13° z Vojkovic. Pivo chutné, poctivé, profesionálně uvařené, kde zelená barva slouží jen jako stylový doplněk.
Stále si vybavuji aféru kolem roku 2011 nebo 2012, kdy Starobrno uvedli na trh svůj zelený speciál, k jehož výrobě byla použita směs bylin chráněna rodinným tajemstvím.
Nakonec vyšlo najevo, že barvícím prvkem bylo barvivo „Brilantní modř“, čili E 133 získané z uhelného dehtu. Ve větším množství karcinogenní.
Od nadnárodní společnosti se však nic jiného ani čekat nedalo.