V Lounech stojí památný dům, do kterého prý údajně docházel Jan Žižka za svou milenkou. Možná je to jenom legenda, ale pravdou je, že Louny nebyly nikdy husitskými vojsky napadeny.

V Lounech sídlí v současnosti hned tři minipivovary. Regionální lounský pivovar, jehož pivo trochu připomínalo mého oblíbeného Lučana byl bezostyšně uzavřen zlým Heinekenem bez náhrady a tak je chvályhodné, že pivovarská tradice v tomto městě opět žije.

Pivovar Domov, jehož vlajkovou lodí je 11° Lounský Žejdlík se dle informací nalézá na Rybalkově ulici. Město má rovněž tři železniční stanice a já se rozhodl vystoupit na tom posledním v řadě od směru z Litoměřic – Louny město. Když již vlak opouštěl zastávku Louny střed, všiml jsem si, že hned naproti leží hledaná Rybalkova ulice. Zpět to nebylo daleko, ale já jsem obtížen cestovní kabelou nešel pěšky, nýbrž jsem využil vlakový spoj z opačného směru.

Pivovarská hospůdka se nachází v bývalých prostorech nejspíše prvorepublikového hotelu Domov. Aspoň jsem tak usoudil podle tematických kreseb, jimiž je vyzdoben interiér. Pohostinná knajpa, která rozvine svůj šarm již při příchodu žíznivého hosta. Klasická „trojka“ se vším všudy. Stylové stoly i židle, střídmá dekorace a hlavně štědrá pípa, z níž vytékal místní mok.

Jedenáctka přesně taková, jaká má být. Otevřená chuť, skvělá pitelnost, pivečko trochu prvoplánové – leč chutné! Opět tam cítím něco, co někdy nazývám „hadrou na nádobí“. Je to taková specifická nasládlost, kterou jsem asi před 40 lety párkrát zaregistroval u tehdejšího Ostravaru. Musím ale vymyslet nějaký jiný termín. Ta hadra mi už vůbec nesedí. Zkrátka Žejdlík je pivo, které mi přináší radost.

K chuti přišla i výživná gulášovka s pravým masem za 29 Kč. Se slušnou porcí smaženého hermelínu jsem se už trochu trápil, nakonec jsem však krmi zkonzumoval.

Tmavá 13°měla být zřejmě mokem „flekovským“. Hutnost by tam byla, rovnováha sladkosti a hořkých tónů v normě, rušila mne však poněkud vlezlá připomínka karamelu. Rovněž bych uvítal trochu té praženosti. Takže se opět vracím ke světlému ležáku. Nic naplat. My Češi to umíme!

K nejvyššímu hodnocení Domova chyběla jen větší zúčastněnost mladé obsluhy, kterou jsem trochu postrádal. Není to o nucených thymolinových úsměvech, ale o celkovém přístupu k hostům a zejména k podávanému pivu, které zde hraje nesporně hlavní roli. Taky by lokální, naštěstí dobře chlazený nektar mohl mít o něco estetičtější a stabilnější pěnu.

Jinak jsem však velice spokojen a osvěžen vyrážím o dům dál….