Restaurace Sport blízko Čapkárny a Hornické polikliniky funguje snad odjakživa.

Někdy koncem 50. let, kdy tam zrovna popíjel můj otec tam ve rvačce zavraždili hosta. Přesto se „U vraha“ tenkrát přezdívalo úplně jiné hospodě.

Objekt, ve kterém se Sport nalézá je architektonicky zajímavě řešen. V 80. letech, kdy jsem tam občas zašel se v budově nacházela již zmíněná restaurace a kousek dále stejnojmenný bufet. Mezi těmito subjekty byl vchod do bytového domu. Samozřejmě, že zadem byla nějak hospoda s bufáčem propojena. V místním bytě tenkrát bydlel kapelník skupiny Buty Radomír Pastrňák, který se v lednu 1982 coby silný kuřák rozhodl k rekreačnímu běhu. Tak jsem se k němu přidal, coby ještě silnější nekuřák přidal i já. Nejprve jsme to zkoušeli v blízkých Komenského sadech, avšak již po pár pokusech jsme podstatně zkrátili svou trasu a ve sportovním oblečení jsme přiběhli do tématické knajpy.

Tenkrát tam čepovali zvětralý a nedostatečně ošetřený Radegast za tři koruny. V březnu 1982 se Sport stal jedním ze čtyř památných šenků, kde jsem během odpoledne stanovil svůj tehdejší rekord 12 12° .

Zhruba o dvacet let později jsem do Sportu náhodou zase zavítal. Vedle Radegastu tam točili i Ostravar a PU. Jinak žádná výrazná změna k lepšímu, snad jen to pivo bylo studenější a mělo říz.

Situace se trochu zlepšila nástupem pivovaru Morava v roce 2013. Pivo z FM proniklo do Ostravy přes provozovny Šatlava a též restauraci Sport. Bylo postupně možno ochutnat piva nefiltrovaná i filtrovaná, medová, silná speciální, svrchně kvašená i tmavá. Mým oblíbeným byla výborná černá 10° . Jeden z majitelů pivovaru a snad i Sportu mne informoval, kterak školí svůj personál ve správné údržbě a v čepování piva. Bohužel, i tak jsem tam párkrát dostal pivo teplé.

Život je změna a změna je život. Zatímco pivovar Morava celkem prosperuje a stále vaří slušné pivo, několik Šatlav vyklidilo své pozice jiným subjektům a něco podobného se stalo i s restaurací sport. Když jsem šel v pondělí okolo, všiml jsem si nového loga. Hospoda se teď jmenuje palouk a jedná se na první pohled o restauraci tzv. tématickou.

S tématickými hospodami se roztrhl pytel počátkem 90. let. Najednou tu byla tramvaj, saloon z divokého západu, pravěk, středověk, výčep U Grobiána nebo agitační středisko. I když musím uznat, že mnoho podobných počinů bylo celkem nápaditých, mně se vždy nejvíce líbilo v hospodách ryze českých, na které jsem byl celý život zvyklý.

Palouk je vyzdoben přírodními, samozřejmě, že záměrně poněkud kýčovitými dekoracemi. Osm pivních kohoutů je označeno stopami lesní a polní zvěře (vlk, srna, medvěd, husa apod.) a vedle na zdi visí legenda, které pivo na které pípě se zrovna čepuje. Viděl jsem tam mimo jiné Helfa z Oseku, Ravena a tři druhy právě z FM. Nakonec jsem si vybral klasický 12°nefiltr z Moravy. Pivo natočeno rychle a vzorně v předpisové teplotě bez excesivních bublinek. Cena 39 Kč. Byla doba obědů a podávala se meníčka. V lokále sedělo pár obědvajících hostů. Při současné nedostatečné vytíženosti našich hospod to bude i pro Palouk docela boj se na trhu udržet.

Nicméně podnik slibuje vyhození si z kopýtka a návrat domů po čtyřech.