Po odpoledni a večeru kvalitních piv chutnala ranní Litovel jako Radler.

Třetí den mého pražského výletu byl naplánován přesun do nedalekého Kytína. Obec Kytín je skutečně blízko Prahy, leč cesta regulérní dopravou PID chvíli trvá. Přestupní stanicí je smíchovské nádraží.

Do odjezdu autobusu zbývalo asi 45 minut, tak jsem zamířil do blízkého šenku. Hospůdka jako malovaná. Takových, zejména v Praze bývávala většina. Na čepu ovšem pouze Staropramen. Jsme přece na Smíchově. Objednávám nefiltrovanou pšenici. Není to samozřejmě nic moc, jako regulační dávka v pěkném prostředí je však docela funkční.

Autobus do Dobříše staví za každým větším stromem. Po cestě míjíme ještě pivovar v Jílovišti, kde však nemám čas se zdržovat. Poblíž je Řevnice. Na samotný pivovárek v Kytíně jsem slyšel velmi pozitivní recenze, takže se dost těším.

V Kytíně jsem míval kolegu a asi před 12 lety jsem tuto obec navštívil. V té době tam však žádný pivovar nebyl a tak jsem v místní knajpě srkal Smíchov s fernetem. Teď kolem jedné odpoledne mám čas i na prohlídku kytínské kapličky ze 14. století. V areálu historického objektu se nachází i známá studánka. Prý kdo se z ní napije, dostane chuť na pivo. Tu však mám i tak! Vzhůru do pivovaru!

Budova obecního pivovaru vypadá historicky, byla však údajně postavena úplně nově. Kalendářně je sice ještě zima, počasí je však slunečné a na přilehlé zahrádce je možno očekávat první otužilce. V létě to tu prý jen hučí. V lokále plno, je čas nedělních rodinných obědů.

Kytínská desítka je úchvatná. Krásně svébytně voní a dlouze doznívá. 12°je kupodivu o něco fádnější, avšak stále o vysoké pitelnosti. Polotmavá 11°se snaží být klasickou „Vídní“. Chutná mi i pivko nakuřované. Je uzené tak akorát, čili cítím z něj tu „koželužnou“ příchuť. Piva nakouřená skrz naskrz již vyvolávají iluzi uzenin či plných popelníků. Klasický ejl došel a ipu jsem neochutnal. Přesto osobně hodnotím kytínská piva velmi vysoko.

K vychutnání truňku přispívá i útulná atmosféra, funkční nevlezlá obsluha a v neposlední řadě také ceny, které jsou na rozdíl od Prahy celkem férové (10°- 32 Kč, 12°- 34 Kč). Na jídlo jsem si dal pouze gulášovku, avšak podnik nabízí široký sortiment pokrmů i pivních chuťovek. Návštěvu Kytína mohu všem upřimně doporučit.

Má mise se blíží k závěru. Odjíždím z Kytína zpět na smíchovské nádraží. To by však bylo, kdyby nezbylo na závěr alespoň trochu adrenalinu. Asi 15 km od Prahy v katastru obce s tématickým názvem Lahvovice (nebo Lahovice?) někdo v autobuse začíná křičet: „Hoříme!!!!“ Zezadu se valí kouř a samoobslužné hasící zařízení chrstne na pár vyděšených pasažérů několik litrů kapaliny. Autobus zastavuje a všichni cestující vylézají ven. Zpočátku odbíhám do dostatečné vzdálenosti od doutnajícího vozidla, brzo se však ukazuje, že je to jen problém s topením. Přesto musíme asi 20 minut čekat na náhradní spoj.

Na nádraží využívám pohostinnosti lokální nádražky a dávám jeden Staropramen 12°. Je to vážně hnus!

Sláva nazdar výletu, neuhořeli jsme – už jsme tu!