Festival Šrámkův Písek byl od mého mládí pro mne symbol jednoho z vrcholů tuzemské amatérské divadelní scény.

Ochotnicky jsem divadelničil už v roce 1980pod vedením současného šéfa Národního Divadla Moravskoslezského J. Nekvasila. Ambice jsme neměli tenkrát příliš vysoké. Našimi tehdejšími představeními Pár obyčejných chvil a Lupič Pardál a dcera milionářova jsme na jedné straně možná pobavili naše příležitostné diváky, ale rovněž jsme vzbudili zájem zodpovědných a zejména cenzorských institucí.

Můj současný soubor Zběsilá Pípa je poněkud z jiného soudku. Zejména je celkem monotématický, ale zase je s ním sranda. Psát a hrát o pivu je zábava a největší výhodou je, že ať již představení dopadne jakkoliv, obecenstvo se povětšinou vždy dobře baví.

Letos v dubnu jsme se měli účastnit přehlídky amatérských divadelních souborů v Rockhillu na Hulvákách, avšak kvůli tzv. „opatřením proti šíření koronaviru“ byla akce zrušena. Organizátor José (čti „chozé“) mne opětovně oslovil koncem května. Bohužel jsem neměl v té době soubor připraven. José však naléhal, tak jsem mu nabídl jakýsi průřez naší tvorbou. Angažoval jsem pár externistů a 12.6. jsme v Rockhillu předvedli časosběrné představení Pivo věčně živo.

Předvádět amatérské a celkem improvizované umění v přítomnosti kvalifikované a odborné poroty ve složení Vladimír Hulec, Ladislav Vrchovský a Václav Klemens a hlavně tradičních erudovaných divadel jako např. Bílé Divadlo není nic jednoduchého. Ale podařilo se. Všem ostatním souborům bylo při závěrečném semináři něco vytýkáno, ať už to byla nesrozumitelnost, vzdalování divákům, či faktické chyby jako např., že na šachtách nefungují svačinářky. Naše divadélko však porotce pobavilo a ti nás poslali do finále na Šrámkův Písek!

Na přípravu jsme měli přesně 13 dní. To by se za žádný šibeniční termín nedalo považovat, kdyby mi neodepřeli souborovou poslušnost hned tři mí členové. Musel jsem narychlo provést alternace a změny. Navíc termín konání písecké přehlídky kolidoval s jednou mou sobotní akcí ve FM, o které jsem věděl už více než tři měsíce.

Přesto jsme v pátek 26.7. ráno vyrazili na cestu. Auto i řidič byli v pořádku, leč potíže s navigací a uzávěrky na D 1 nám poněkud narušily pečlivě naplánovaný itinerář, takže jsme se v jednom okamžiku blížili místo k Písku ke Kutné Hoře. Nejstarší člen našeho souboru 68 letý Míťa navíc trpěl jakousi formou geriatrické kinetózy a my jsme mu museli během strastiplné cesty několikrát zastavovat.

Nakonec jsme naše představení v Písku zdárně odehráli a stihli jsme dokonce i ochutnat skvělé písecké pivo z hradebního pivovaru.

Zahájil jsem svou písní „Jedno si dát…“ o pivu a mizející lidské svobodě.

Následovala charismatická Bobina se svým naturalistickým Bufet songem. Ta vždy uvede diváky do té správné nálady.

Pak jsem si se zpěvačkou Terezou zapěl půvabný duet My dva a chlast.

Následoval příchod Dr. Sorensena (Míťa), který ústy dánského lékaře poučil přítomné o zdravotních přednostech piva.

Poté jsme sehráli scénku a zazpívali kuplet Nevratné Láhve se sopránovou árií na téma zhudebněné vyhlášky 477/2001 sb.

Na závěr došlo na pohádku Jak Pejsek s Kočičkou vařili pivo. Pohádka poučná, Bobina i Míťa úžasní. Finální píseň Česká pivní válka. Potlesk. Opona.

Ve 23 hodin začíná seminář. Při pátku přichází na přetřes pouze náš divadelní soubor. Dozvídáme se, že jsme vystoupili na festivalu experimentálního divadla. Tentokrát už kritika není tak blahosklonná. Naše show se líbilo, avšak mnozí přítomní je plně nepochopili. Progresivní inovátor Petr Váša shledává v pivním muzikálu málo piva. A to nejen fyzicky. Představuje si nabuzenou pivní kvasinku, která touží přispět k výrobě kvalitního moku. Zajímavá teze.

Diskuzi vyvolává i Bufet song. Proč právě vlašák s prošlou lhůtou a ne čerstvý? A já bych chtěl být chutným řízkem a ne nějakým v mastném těstě. A jak může z ušmudlané misky hledět rybí hlava? Všichni se nakonec shodnou, že naše představení je spíše vhodnější pro prostory hospod. Tam by i lépe vyzněly některé naše specificky pivní hlášky a jinotaje. Jeden radikální eperimentátor by dokonce před představením polil podlahu pivem.

Po semináři ještě decentní spářka a rozhovory s účastníky. Škoda, že musíme odjet. Chtěl jsem se přes víkend ještě podívat na jiné progresivní divadelní soubory.

Myslím, že Zběsilá Pípa nakonec v Písku uspěla. Hlavně jsme se s pivním muzikálem dostali na uznávanou celostátní akci.