Tento román od K.V.Raise jsem bohužel nikdy nečetl, ovšem jeho název ve mne nesporně něco evokuje.

Vlastenectví se v naší zemi již po několik generací jaksi nenosí. Dávno pryč jsou zlaté časy J. Jungmanna, F. Palackého, K.H. Borovského nebo F.L. Heka, kteří všemi tenkrát dostupnými prostředky bojovali za svébytnost českého národa.

Za socialismu býval akcentován internacionalismus, a vlastenectví šlo docela stranou. Spíše jsme byli vedeni k milování a velebení strany a vlády než vlastní země. V roce 1986 mne v Kanadě můj český kolega šokoval, když na místním hotelu tvrdil, že je Jugoslávec. Patriot jak svině!

Situace se příliš nezlepšila ani v 90. letech, kdy jsme postupně jako hrdý národ lezli do análu Washingtonu a Bruselu. Návrat patriotismu neproběhl.

Po připojení země k EU se stav ještě zhoršil. Pomazané hlavy nás skrz sdělovací prostředky začali konstantně masírovat, že již nejsme Češi, nýbrž Evropané. A jak jsem již několikrát podotkl též Pozemšťané a Sluneční Soustavané.

28. říjen by pro nás měl být tím nejvýznamnějším státním svátkem v roce, podobně jako je v USA Independence Day 4. července. Toto datum se v nedávné historii pojilo ještě s výročím zestátněním klíčového průmyslu a českého filmu na základě Benešových Dekretů ještě dobré tři roky před Gottwaldem a dnes již zapomenutým zákonem o československé (česko – slovenské) federaci. Náš Den nezávislosti je však ve skutečnosti spíše prodlouženým víkendem, kdy jako na potvoru bývá uzavřena ze zákona většina obchodních center.

Čeští vlastenci jsou, zejména letos opravdu zapadlí, spíše by se dalo říci zalezlí. V naší zemi po extempore gumáka Prymuly, který nedávno naplno projevil svou ignoraci a naprostou aroganci vůči českým občanům pokračuje další epizoda tragikomického kabaretu. Strašáka specifické chřipky zneužívají diktátorští papaláši k protiústavnímu buzerování a dušení vlastního národa. Lidem je bráněno v sociálních kontaktech, volnočasových aktivitách a dokonce ve výkonu jejich povolání. Zodpovědné instituce nejsou schopny efektivně léčit nemocné (a to v žádném případě dnes neexistuje pouze Covid) a místo toho terorizují zdravé, nevinné a bezúhonné. Dokonce i v těchto časech krize a enormního nátlaku na naše zdravotnictví jedou v zákulisí pokoutné kšefty a vybraní jedinci, často i celé firmy na současné situaci neskutečně vydělávají. Obyvatelstvo je systematicky děšeno přes státní sdělovací prostředky a jsou sprostě pošlapávána jejich práva a svobody.

Když jsem včera zhlédl velice zajímavý film o Aloisi Rašínovi, opět jsem cítil obdiv a úctu k těm pravým hrdinům (dnes se jejich řady cíleně zužují na pochybné disidenty 70. let), kteří, pateticky řečeno, neváhali nasadit své životy pro vznik a obranu své vlasti. Nedávno jsem v tomto kontextu četl jakýsi komentář v internetové diskusi ohledně zavřených obchodů a hadrů na hubě, jímž autor stručně projevil své zděšení nad tím, jak snadno je národ schopen vzdát své svobody.

Upozorňuji, že další státní svátek je již 17. listopadu a jestli obyvatelstvo do tohoto data nevymře (medializované predikce nejmenovaného magora, který se konstantně dopouští veřejně trestného činu šíření poplašné zprávy), čeká nás další prodloužený víkend.

Hurá!!!