Kunětický Hejkal se v minipivovaru Qásek vaří již dobrých šest let. Jeho historie je poměrně bizarní, neboť tato značka vznikla původně z jednoho aprílového žertu.

Vymyslel jsem prostě fiktivní pivní značku a 1. dubna 2008 jsem rozeslal SMS asi sedmi mým známým s textem, že Kunětický Hejkal se bude čepovat toto dne odpoledne V Hobitu. Naletěli na to všichni a nestačila se divit ani nic netušící obsluha, která byla o toto pivo opakovaně žádána. Po úspěchu této taškařice se šéf Jiří Štverka rozhodl tuto značku zařadit do svého repertoáru.

Výčepní desítka vskutku vhodně doplňuje sortiment v Qásku. Ostatní experimenty jako lehce nakuřovaná polotmavá devítka Stojický Klid nebo diapivo Zeus se natrvalo neujaly. Proč zrovna Kunětický Hejkal? Hejkala znám jako typické české strašidlo z pohádek, který mne pobavil zejména v jedné z televizních inscenací, kdy vyhrál konkurz na sólistu ve vídeňské opeře. Myslím, že je toto označení pro výčepní pivo zcela vhodné. A kde se vzaly Kunětice? To už dnes nevím. Jednalo se o vyloženou asociaci, protože jsem měl zřejmě v podvědomí Kunětickou Horu, ačkoliv jsem ji nikdy osobně nenavštívil. Velké Kunětice leží kdesi na Jesenicku v pohraničí s Polskem. Jednoho dne Hobit navštívil právě občan oné obce a byl velice mile překvapen, že v Ostravě se čepuje zrovna pivo pojmenované po jeho domovu…

A jak je na tom KH dnes chuťově? Je třeba předeslat, že stejně jako většina jiných značek, zejména z minipivovarské produkce se jeho chuť a charakter vyvíjejí. Pamatuji si, že Hejkal začal pěkně zhořka, časem se jeho chuť zakulatila a mne nejvíce chutnal tak kolem roku 2010. Je však třeba ocenit jeho současnou chuťovou stabilitu. Hejkal má dnes svou typičnost a jeho pravidelní pijáci by jej rozeznali spolehlivě od desítek jiných piv. Mně osobně však jeho momentální a vlastně už letitá příchuť příliš nesedí. Cítím v něm jakýsi cizí druh kvašení a zejména mi Hejkal chutná po burských oříškách, což mi nevadí dám-li si jednoho na žízeň, v pokračující monotématické konzumaci mne to však ruší.

Cenově se KH vyvíjel od původních 22 Kč za půllitr až k současným 25 Kč, což je na minipivovar ještě stále slušná cena. Když se začal Hejkal běžně vařit, informoval jsem se na příslušných úřadech na možnost zaregistrování ochranné známky. Přestože jsem splňoval všechny požadavky, od svého záměru jsem nakonec upustil a svůj nápad, jako v oné době i mnoho jiných bezplatně daroval vedení Hobitu. S odstupem času nabývám přesvědčení, že kdybych tenkrát cca před 6 lety tušil jeho budoucí jednání, v žádném případě bych tak štědrý nebyl.

Přes různé mé výhrady jsem však rád, že se mnou vymyšlené značce mezi pivařskou obcí daří.