Tolik jsme si na jaře přáli, aby se hospodské poměry opět normalizovaly. Ale mnozí hospodští si očividně milosti naší liberálně rozvolňovací vlády neváží.

Včera po páté hodině odpolední jsme hledali nějakou zahrádku k zapadnutí (nás i slunce). Počasí nebylo nic moc, takže já bych se spokojil i s interiérem, avšak kuřáci, kteří tvořili mou suitu jsou odjakživa rozmazlení a odbíhat od vnitřního piva ven na čouda se jim nechce.

Nejblíže byl Pivovarský dům. Tam je zahrádka naštěstí kuřácká. Uvnitř  Skákavého poníka bylo překvapivě hodně lidí. Prošli jsme lokálem na zahrádku a hodlali jsme si u výčepu zakoupit pivo, které bychom si odnesli sebou ven.

Nemile nás však zaskočil mladý výčepní, který nám oznámil, že je zahrádka uzavřena. Nechápal jsem dosti dobře obsah této informace. Vchod do vnějších prostor byl přístupný a my jsme chtěli pouze vynést si piva ke stolu na zahrádce, zaplatit z ruky a pak disciplinovaně u výčepního pultu opět zapůjčené sklo vrátit. Avšak to bylo nemožné. Snažili jsme se dopátrat důvodů, avšak nebylo nám nic vysvětleno. Na zahrádku nás prostě nepustí!

Zaráží mne jednání personálu s hostem, navíc se štamgastem, který má již asi 12 let vedle v Hobitu vystaven svůj štamgastský půllitr. Od nájemce prostor p. Štverky jsem v poslední době zažil různá příkoří, tak mne tyto epizody pouze utvrzují v přesvědčení, že prvorepubliková úcta k návštěvníkům pohostinských zařízení nebude již nikdy revitalizována. Chybí dobrá vůle, případně překonání pohodlnosti a lenosti. Nepřijdou jedni – přijdou jiní! Toto je filozofie mnoha současných pracovníků v pohostinství, kteří často umějí jen žehrat na nepřátelskou vládu a lakomé hosty.

Skončili jsme nakonec na zahrádce nedalekého Mirroru. Ratar a Svijany nic moc, ale alespoň nám nikdo nebránil ve vstupu. Přemýšlel jsem, že mi kdosi povídal, že na internetu zrovna Pivovarský dům žádal veřejnost o pomoc ve formě finančních darů. Napadá mne biblické podobenství o volbě mezi darovanou rybou a udicí. Natáhnout pracku je vždy jednodušší než se postarat o kšeft včetně přístupné zahrádky.

Nejde to tady, půjde to někde jinde. Já osobně si příště návštěvu Poníka rozmyslím.