Kdysi v roce 1984, kdy jsem se již velice zajímal o tuzemské pivní značky pro mne každá informace cenná.

Nebyl internet, tak jsem trasy svých pivních výprav plánoval podle telefonního seznamu. Obyčejně jsem si našel v příslušném krajském UTO seznamu položku Pivovary a pak opsal čísla jednotlivých provozoven. Dlužno zmínit, že často se v oné knize nalézaly i podniky dávno zrušené. Tak jsem kupř. marně pátral po pivovarech v Kralupech, Suchomastech nebo Dobrovicích.

A zrovna v roce 1984 mi popisoval jeden známý svůj tábornický pobyt v Adršpašských skalách. Pochopitelně mne zajímala pouze lokální pivní značka. A k mému překvapení on zmínil jakési pivo olivětínské.

Příležitostně jsem pátral, oč vlastně jde. Samotný Olivětín jsem jako obec nenašel a marně jsem hledal alespoň někoho, kdo by o tom věděl něco víc. Postupem času jsem se dozvěděl, že se tato značka vaří někde u Náchoda, konkrétně ve městě Broumov.

Do té doby jsem měl zkušenosti pouze s brumovskou 10°, která ovšem pocházela z Bílých Karpat. Tak jsem si v létě udělal výlet do severovýchodních Čech.

Primátor mi moc nejede a nejel mi ani tenkrát. V jedné knajpě tam však čepovali dotyčné olivětínské pivo a to mne docela oslovilo. A to i rok založení 1348 – ve stejné době jako Karlova Univerzita.

Za pár let se lahvové pivo z Broumova objevilo i v ostravských samoobsluhách. Byla to chutná 12° a nově se jmenovala Opat.

Během doby jsem se seznámil osobně i s ředitelem Opata a zaregistroval, že nějakou dobu se višňová a medová verze Olivětína točila i v kavárně v Ludgeřovicích.

Mezi svátky jsem si otevřel láhev Opata 10°. Celkem osvěžující truňk. Opat míval po mnoho let charakteristickou příchuť, ta bohužel časem téměř vymizela. Přesto mne na světlém výčepním zaujala chutná hořkost a celkem poctivý pivní charakter.

Střední regionální pivovary jsou u nás již po dlouhou dobu tím nejohroženějším druhem, tak se je snažme příležitostnou degustací trochu podpořit.