Porubská Sbeerka po zániku Pivotechny ztratila bezprostřední konkurenci.

Chodím tam jen zřídka. Kousek od onoho podniku bydlí má kamarádka, tak tam občas zajdeme.

Většinou tam bývá výběr z 8 piv. Z toho jedno bývá nealkoholické. Stabilně je na čepu pivo Morava.

Moravu mám celkem rád, i když docela proměňuje svoji chuť. Kdysi mi chutnávala jako Budvar, který jsem kdysi v roce 1981 pil v Jihlavě. Tentokrát se nefiltr 12° celkem povedl.

Nebyla nejhorší ani žitná IPA Něžná Bára z Chomoutova. Pšeničný svrchně kvašený speciál z Mazáka mne ale příliš neoslovil a bral jsem jej spíše jako trochu přechmelené klišé.

Ceny ve Sbeerce nejsou nejnižší. Tentokrát jsem se však rozhodl tam poobědvat. Kamarádka si objednala kachnu s červeným zelím za 250 Kč (prý byla slušná, ale mohla mít křupavější kůrku). Já jsem si z nabídky vybral „špacle“ s brynzou a slaninou za asi 180 Kč.

Spatzle jsou těstoviny německého původu. I když jsem věděl, že halušky jsou k brynze stylovější, dal jsem špaclím šanci.

Nakonec nebyly nejhorší. I brynza byla v pořádku. Avšak navzdory mému očekávání, že bude pokrm doplněn stylovým nezdravým, avšak křupavým špekem, v porci se objevovaly záhadné nahnědlé proužky celkem podivné chuti a tuhé konzistence. Zkonzumoval jsem jich pár, zbytek (nebylo jich naštěstí moc) jsem s odporem odložil na okraj talíře.

Původně jsem se chtěl obsluhy zeptat o jakou pochutinu šlo (neboť slaninu bych v jakékoliv formě dokázal dedukovat), ale pak jsem se rozhodl, že si nebudu kazit celkem příjemnou atmosféru a podivný kulinářský tovar jsem spláchl další Moravou.

Příště si oběd ve Sbeerc rozmyslím.