Pivaři jásejte! Začíná sezóna letních pivních festivalů.

Tradice těchto akcí je poměrně dlouhá.

Snad něco podobného, avšak hodně fragmentálního probíhalo i za komunistů, pravý boom (baac) pivních festivalů však začal až po sametové revoluci, kdy zvítězila v naší zemi svoboda a demokracie a zejména spravedlnost a rovnost před zákonem.

Na mém historicky prvním pivním „fesťáku“ na koupališti v Kopřivnici bylo možno ochutnat výrobky z asi 6 místních, v té době ještě „velkých“ pivovarů jako např. Radegast, Ostravar nebo Zlatovar.

Výbava a čepovací aparatury k outdoorovému použití byly tehdy ještě ve vývoji a tak se na festivalu mohutně improvizovalo a často jediným chlazením v 30 ° vedru byla mokrá hadra přehozena přes, tenkrát ještě povětšinou hliníkový sud.

Asi o 10 let později jsem rád navštěvoval, v té době začínající pivní akci v Olomouci.

První ročník byl vstup zdarma a jednalo se především o pivo, následující ročníky se čím dál více zpoplatňovaly a z festivalu pivního se spíše stával ten komerční hudební.

Pamatuji si, že na jednom z ročníků jsem se na jakémsi dostihovém závodišti brodil mezi stánky rozmoklým bahnem.

U „Štěrkáče“ v Hlučíně mi jednou odmítli načepovat pivo do přineseného půllitru, prý z bezpečnostních důvodů.

Je zajímavé, že s těmito problémy se nesetkáte například na Svatováclavském beerfestu v Ostravě Zábřehu. Všechno je to o lidech (a samozřejmě i o pivu).

Dnes se povětšinou na podobných akcích podávají jednotlivé kapalné exponáty do nádob z nižším objemem (cca 0,3 l). Pak to sice nevypadá jako v září v Mnichově, ale je tímto akcentován degustační záměr dotyčného festivalu.

Svou letošní festivalovou sezónu jsem zahájil docela náhodou, když jsem se minulou neděli náhodou dozvěděl o pivní akci v Porubě v areálu výletní restaurace Myslivna.

Zahájil jsem vydatným ležákem z pražského pivovárku Vik s charakteristickým názvem Start Up.

Poté jsem ještě zůstal chvíli na stejné vlně s Vytrvalým ležáčkem z Chomoutova.

Dnes už celkem zavedený podnik nedávno ztratil konkurenci z vedlejší obce, když skončil svůj provoz minipivovar Melichárek.

Název piva Samec pochází z poměrně známé historie, když se tak kdysi, snad už někdy v 16 století jmenovalo pivko ze Žatce. Po dvou hořkých kusech mi však stejnojmenná 13° z Medojeda moc nejela. Silná sice byla, ale chyběla jí právě ta hořká robustnost.

Ogar medový byl dle očekávání dost sladký.

Překvapil mne název piva Rubač. Tak se kdysi jmenovalo pivo vídeňského typu z Beskydského Pivovárku. Dnes se jmenuje Zbuj a byl na porubském festivalu rovněž k dostání.

Současný Rubač se vaří v pivovaru Hrádek ve Slavičíně.

Mám tento pivní svatostánek docela rád a kdykoliv zavítám do hlavního města a mám chvíli čas, stavím se do útulné hospůdky u Masarykova nádraží, kde jej, vedle jiných zajímavých značek, čepují.

Na Vídeň však musí být ta správná nálada a chuťové rozpoložení.

Nemám moc času, tak ještě jeden Zbuj na cestu a odjíždím na zkoušku divadla Zběsilá Pípa. Tuším, že vzhledem k vysokému datu se bude jednat spíše o předprázdninové rozloučení.

Hurá! Sezóna pivních festivalů začala!