U Žíznivého dromedára instalovali zahrádku. Ta se sejde zejména v horkém létě.

V neděli zas až tak horko nebylo. Po sobotních deštích se ochladilo a k večeru bylo spíše příjemně chladno. Pivo u Dromedára však chutnalo i tak.

Světlá 12°skvělá. Snad ještě chuťově výraznější nežli ležák z nedalekého Aera. Popíjím a přemýšlím o letošním počasí. Léto slušné, dosti deštivé, ale nepřehřáté. Napadlo mne, že tak podobně vypadalo počasí za dob mého mládí. Možná, že hysterie kolem korony, málo letadel a omezení exhalací přece jen příznivě ovlivnilo letošní klima.

Následuje dromedárovský witbier. Již podle názvu v belgickém stylu. Kombinace ječného sladu s nesladovanou pšenicí v poměru zhruba fifty-fifty. A jak bývá ve Vlámech zvykem, nějaký ten hřebíček, koriandr a pomerančová kůra. Výsledek velice zdařilý. Nápoj lahodnější nežli mediálně profláknutý Hogaarden od AB Inbev. Nepříliš aromatický, jen velice okrajově nakyslý, přímo klouzající do krku. Trochu mi připomínal Černigivskoje Bílé.

Jak je pivo dobré, dotěrní komáři jsou takřka nesnesitelní. Kamarádka bylinkářka nás oba natírá tinkturou, která mi nejvíce barvou a vůní připomíná likér Jägermeister. Komáři nadále krouží, ale kupodivu neusedají. Asi nemají rádi alkohol. Nebo jsou to jen neškodní samečci. Naštěstí mám na sobě dlouhé kalhoty a bundičku s dlouhými rukávy.

Nejvíce mi z Dromedára jede jejich výborný Märzen. Avšak na ten si budu zřejmě muset počkat až do března….