Banku otvírají po polední přestávce až v 13.30, tak mám asi půl hodiny času.
Naproti kulturního domu, který je kvůli údajné rekonstrukci už asi dva roky zavřený stojí objekt Skelet. Koncem 80. let si ostravští komunisté, kteří nevěřili v brzkou revoluci nechali stavět několikapatrový postmodernistický palác, avšak sametový listopad přerušil stavební práce na déle než 25 let. Pozemek dlouho hyzdil nevzhledný skelet, ze kterého se naštěstí nakonec vyklubala funkční budova.
K objektu patří i restaurace Manor Pub, jejíž pivní sortiment (PU a Guinness) mne však k návštěvě neláká.
Zatímco jedna stavba byla zachráněna, nedaleký Polyfunkční dům se zdá být odsouzen k postupnému zániku. Oproti slavné éře 80. let, kdy byl areál plný obchodů, služeb a hospod dnes většinou fungují pouze soukromé byty.
Pokračuji v procházce a narážím na další objekt. V něm se nalézá tradiční ostravská knajpa Ken-ken.
Poprvé jsem toto zařízení navštívil na podzim 1980 s mladším spolužákem Pražákem, který však ze záhadných důvodů označoval toto pohostinství jako „Krym“.
O dva roky později jsem se chystal na svůj absolventský koncert právě v KD VŽKG a rozhodl jsem se v Ken-kenu přepít trému. Bodejť. Napsat malou symfonii není po 6 letech studia státní Konzervatoře větší problém, leč oddirigovat si ji v podání školního orchestru před zraky a sluchy plného sálu, to už je na křehkou psychiku poměrně záhul.
Očekávaného stavu konstruktivní apatie jsem dosáhl po šestém kusu ostravské 12°. Formu jsem ještě doladil lahváčem.
Koncert dopadl celkem slušně, i když si jeho samotný průběh příliš nevybavuji.
Počátkem 21. století rozšířil Ken-ken svůj pivní repertoár o kopřivnický nefiltr Lašský Vulkán. Pivo celkem pitné, vyhovovala mi i nárazová sváteční 16°.
Od té doby jsem tam snad nebyl. Otvírají až ve dvě. To už se vracet nebudu. Naštěstí v přízemí je klasická nalévárna U Kena, kde točí Ostravar za 46 Kč. Zaujala mne cedule u vchodu: NELZE PLATIT KARTOU. Možná by to nějaký autista typu Rainmana či Forresta Gumpa vzal globálně…..
Poslední má zastávka v oblasti Zelené ulice (ta se tak jmenuje snad odjakživa a nemá nic společného se současným Green Dealem) je zrušená restaurace Na Šalamouně.
Jaká ztráta! Když jsem se v létě 1993 vrátil z půlročního pobytu v USA má tehdejší přítelkyně Barbara mne překvapila a pronajala si hospodu. Krátce, asi 3 týdny jsem byl dokonce jejím spolumajitelem.
Barbara brzy celý objekt od Bastra odkoupila a já se stal skoro denním hostem.
Chodíval jsem na obědy nebo jen tak na pivo. Zpočátku se tam točil i Budvar a černý Jarošov 10°, později už jen Radegast a PU.
V prostorách restaurace i v přilehlém salónku se konalo několik rodinných i soukromých oslav, schůze Bratrstva Chmelové Šišky i jiné akce.
Sbalil jsem tam i pár svých budoucích přítelkyň, neboť jsem bydlel docela nedaleko.
Někdy po roce 2005 Barbara celou budovu i s hotelovým domem prodala, utržené peníze prakticky rozdala potřebným a dále žila ve víře a chudobě.
Nevím, jak dlouho je už Šalamoun zavřený (hotelák stále funguje), ale počítám, že naposledy jsem tam mohl být tak před 15 lety. Jo. Letí to…..
Je půl druhé a ČSOB právě otvírá….