Když mi bylo asi 5 let, přihlásili mne rodiče do tzv. „Sokola“, čili do jakéhosi cvičení pro děti.

Nejednalo se samozřejmě o tradiční tělovýchovnou organizaci. Ta byla komunisty zrušena po roce 1948. Pamatuji si, že cvičení probíhala některý den odpoledne na „Čapkárně“ v Ostravě. Byl jsem tam ze všech nejmenší a zadané cviky jsem naprosto nezvládal. Dokonce mi rodiče po letech prozradili, že jsem při hře na autíčka běhal v protisměru a mí starší vrstevníci mne tenkrát takřka zmasakrovali.

To je má jediná vzpomínka na setkání s kvazi Sokolem.

Od té doby jsem přišel se Sokoly do kontaktu pouze sporadicky. Například jsem jim párkrát hrál na jejich plese.

Před pár týdny přišla zajímavá nabídka. Sokolská peruť v Plesné má koncem června slavit 100. výročí svého založení. Náš režisér byl osloven jakýmsi tamním Sokolíkem, jestli bychom v Plesné nesehráli nějaké divadelní představení.

V naší nabídce jsou samozřejmě stále úspěšné a prověřené Pivní Pohádky.

Jednal jsem přímo s předsedkyní onoho tělovýchovného klubu a zjistil jsem, že prozatím nemají jasnější představu o průběhu akce.

Slavnost se má prý konat venku, v případě škaredého počasí bude prý k dispozici nějaký stan.

Venkovní divadelní představení nemám rád. Zvlášť v případě, že jsem osobně jejich protagonistou. Otevřené prostory narušují intimitu a kontakt mezi umělci a diváky. Podobné akce je nemožné uskutečnit bez příslušného ozvučení.

Navíc exteriér svádí publikum často k produkci vlastních ruchů, které poškozují koncentraci herců.

Když jsme společně vyřešili problém ozvučení, domlouvali jsme se na čase začátku našeho show. Osobně hraji raději později – tak v 19 – 21 hodin, ale Sokolka trvala na zahájení představení nejpozději v 18 hodin s tím, že později již budou účastníci oslav opilí a mohli by být hluční.

No. Nebudu vás dále napínat. Pár dní poté, co jsem dotyčné osobě poslal přes Úschovnu pár ukázek z Pohádek jsem si během telefonického rozhovoru vyslechl, že propagace alkoholu při celebraci legendární sportovní organizace by nebyla nejspíš vhodná.

Samozřejmě jsem hned argumentoval, že skoro každá venkovská Sokolovna měla svou hospodu. Tyto pohostinské podniky dokonce fungovaly i poté, co byla samotná organizace v místě zrušena. V dobách fungování Sokola tak docházelo k pozoruhodné symbióze sportu a piva.

V následujících dnech prý proběhlo hlasování (stále si představuji, že probíhalo během předpisového poklusu s rukama na prsou nebo oporech ležmo) na kterém dal příslušný výbor údajně přednost jinému představení.

No co? Mezi fanatiky intoxikované endorfinem se cpát nebudu.

Ale je to výzva!

Příští má divadelní hra bude o tom, kterak Tyrš s Fügnerem vymysleli stoj spatný.

To by v tom byl čert……

Na značky!!!