Najde se v našem státě ještě někdo kdo věří ulhaným hrabivým politikům, že je doba krize, na nic nejsou finanční prostředky a je třeba šetřit?

Toto je oficiální mantra vládnoucí moci s osmiprocentní důvěrou občanů. V zázračné době kdy dle nově upravených tabulek slepí prohlédnou a bezrucí jsou schopni práce je však stále široký prostor pro nové vytváření úřednických míst v naprosto zbytečných institucích. Je tomu celých pět let co byl ustanoven Ústav pro studium totalitních režimů. Milovníci Kafky či Orwella by si jistě přišli na své – možná stejně tak čtenáři Jaroslava Haška. Další instituce placena z nedobrovolných fondů daňových poplatníků, bez které bychom se v současných těžkých ekonomických časech neobešli. Snílci, kteří si představují členy Ústavu kterak na nepřátelském území Íránu nebo Severní Koreje  tajně komunikují s pronásledovanými disidenty režimu aby získali materiál pro své příspěvky bude zklamán. Instituce se zabývá nejvíce výsekem české historie od počátku okleštění naší země v roce 1938 do tzv. sametové revoluce o 51 let později. Náplň práce je tedy dokola omílat dějiny a to pokud možno na různé způsoby ať materiál vydrží co nejdéle. Ústav nelení. Za pouhých pět let své existence vydal 133 knižních publikací a uspořádal desítky besed a sjezdů u nás i v zahraničí. Jeho zakladatelé se zajisté v současné byrokratické tlačenici vyznají. Instituce stojí mimo hlavní politické dění a důvěřivý daňový poplatník o ní vlastně ani neví. Občas na veřejnost pronikne nějaká informace o škorpení uvnitř Úřadu či o palácových převratech, co je to však ve srovnání s každodenními kauzami a skandály na naší prohnilé politické scéně. Dle mluvčího Ústavu shromáždil tento subjekt k postupnému studiu mnoho milionů stran dokumentů, takže jeho fungování v našem Kocourkově je zajištěno na dalších 150 let.