Občas je třeba ochutnat něco nového od Valáška.

Těm, kdo pravidelně navštěvují Segala pivo od Valáška vůbec vzácné není. Světlý ležák, svrchní speciály a nonstop zhruba 8 let na čepu Borůvka. Dnes už skoro legendární vsetínský minipivovar navázal na tradici městského pivovaru Vsacan, založeného koncem 17. století a dle slov jeho bývalého ředitele a současně zakladatele dotyčného minipivovaru se jednalo o nepřerušenou výrobu, neboť údajně když se dopily zásoby ze Vsacanu, bylo již k dispozici úplně nové pivo od Valáška.

Byl jsem jedním z prvních hostů v pivovarské restauraci v Dolních Jasénkách (nebo Horních?), kam jsme v prosinci 2002 uskutečnili skupinovou pivní výpravu. Od té doby registruji Valáška jako průkopnický pivovárek s dnes již 18 let dlouhou tradicí.

Chutnají mi i Valáškovy speciály. Vzpomínám třeba na porter a stout. Některé výrobky se jmenují po zvířatech. Je to například osvěžující Skotačivá Veverka nebo hutná 17° Zbořená Ovca.

Nedávno jsem měl možnost otestovat jejich singlehopový speciálek Vysmátý Motýl. Pryč jsou časy, když jsme si mysleli, že jsme chmelařská velmoc a že naše zelené zlato je snad jediným kvalitním chmelem na světě. Dnes můžeme i u nás ochutnat pivo uvařené s přídavkem chmelů z USA, Kanady, UK, Austrálie, NZ, Jižní Afriky, Německa, Japonska nebo dokonce z Ruska. Motýl byl chmelený francouzskou odrůdou chmele s názvem Elixir.

Vůně moku byla klasicky ejlovská a evokovala dostatečnou hořkost roztoku. Ale již první napití přineslo trochu překvapení. Chuť jako by se rozdělila na typický svrchní hořčák, zatímco vedle toho (nebo spíše nad tím) se prosazovala trochu podivná příchuť, řekl bych ne úplně pivní. Nejprve jsem to odhadoval na trošku diacetylu, ale později mi to připomínalo nepříliš poddajné a zkrocené kvasinky jakoby zrající v mléce. Nicméně ve výsledné chuti jsem cítil trochu i jakousi mírnou zatuchlost. Nedokázal jsem odpovědět, zdali je to zapříčiněno použitím neobvyklého chmele, nebo se spíše jedná o výsledek celkového výrobního procesu, který v minipivovarech bývá skoro vždy unikátní. Prostě by se dalo konstatovat, že dvakrát se nenapiješ úplně stejného piva. Nicméně musím přiznat, že i přes jistou prvoplánovou nepivnost jsem s litrovkou Motýla neměl žádné větší problémy a pivko jsem bez problémů zkonzumoval.

Dnes se mi v ledničce chladí klasický Vsacan. Nazval bych to návratem ke kořenům.