Včera mne napadlo, že si zajdu na Rohana. V okolí Hlučína je k ochutnání tohoto piva hned několik příležitostí.

Počasí bylo naprosto ideální, posuďte sami: Polojasno, místy oblačno, slabé přeháňky. Výška, tlak, teplota, rosný bod……

Vyrazil jsem z Darkoviček kolem 14 hodin. Po cestě jsem na sídlišti OKD míjel knajpu U sudu s 12°Ostravarem, později pak i lokální hučák otevírající už v 5 ráno s točeným Krakonošem. Po typickém českém obědě (vepřo-bramboro-zelo) jsem měl docela žízeň, ale šetřil jsem si ji na ušlechtilého Rohana. Občas z oblohy káplo, ale nejsem přece z cukru! V děhylovské hospodě U žáby (geograficky a historicky snad obec Děhylov patří do „Císařské“, pro mne však je to zejména díky její blízkosti k Hlučínu prostě Prajská) mají rohovskou 11°na čepu již pravidelně. Zručná výčepní mi natočila půllitr skoro na jeden zátah. Bravo! Žádné ucuchtané kydání jarové pěny v tzv. „moravském“ stylu. Teplota rovněž slušná, ale co to? Na stěnách kryglu se tvořily perličky kysličníku uhličitého. To je prý důkaz toho, že někdo neumyl řádně výčepní sklo. Pivo je chuťově na slušné úrovni, holt Rohan, ale pěna klesá dosti rychle a díky stále viditelným bublinkám ve skle zážitek není příliš estetický. Dávám trojku za snahu.

Cesta lesem do Jílešovic vede zpočátku blátem a kopřivami, které bývají považovány za královny našich zahrad. Proč jsem si neoblékl dlouhé kalhoty? Les však ustupuje a já procházím chatovou osadou Rybárna. Nikde žádná ryba, asi nějaká stará tradice stejně jako se jmenuje dodnes jistá zastávka MHD Nemocnice Petřkovice ačkoliv zmíněný zdravotní ústav tam již pěknou řádku let nestojí. Potkávám trampy s klobouky plných hub. Já sám jsem objevil po cestě pouze takové, které bych se neodvážil sebrat. Trampské hnutí mne v mém životě minulo. Do přírody jsem se sice vydal a nerozpakoval jsem se ani přespat „pod širákem“, avšak již od puberty se mi příčilo účastnit se organizovaného trampství s mnoha směšnými rituály a s monotónními písněmi o tom, že slunce svítí a já jedu dál. Žádný bigbít a dnes dokonce pochybuji o tom, že si tito specifičtí lidé dokáží vybrat nějakou kvalitní pivní značku.

V restauraci Kamenec mají jen Ostravar, avšak v takřka sousední knajpě U mlýna jsem našel vytouženého Rohana. Tentokrát polotmavou 13°. Půllitr orosený, přírodní říz, konzistence piva se mi zdála hustá až krémová, jak se na správnou třináctku sluší. Jen ta pěna mohla vydržet déle. Chvalitebně.

Z Jílešovic do Kozmic jsou to asi necelé dva kilometry, obec Kozmice je však dosti roztahaná, takže k hospůdce Na ranči dorážím asi po půl hodině. Uzavřená společnost. Jak jinak! Tentokrát však odolávám a Rohana dovnitř somrovat nejdu. Prajzák Kubina provozuje v Hlučíně restauraci, která je v týdnu otevřená pouze do 14 hodin a pak se přesune do svého druhého podniku Na ranči. Stejně jako mají dnes mnozí lékaři hned několik úvazků a doplatí na to často pacient – hrabivý přelétavý hospodský, který vidí jen zisk a nemá potřebný „sitzenfleisch“se stává novým fenoménem současné hektické doby a poškozuje tím nejen hosta, ale celou pohostinskou živnost. Kdo pravidelně bez varování zavírá v sobotu hospodu nebo si bez záskoku odjede na dovolenou si hostinec nezaslouží a měl by mu býti z moci úřední zkonfiskován.

Dvě piva na cca 11 km je zoufale málo, ale těší mne pomyšlení na potřebný výdej kalorií.

P.S. O den později jsem se znovu vypravil do Kozmic na Ranč. Kupodivu bylo při neděli odpoledne otevřeno. Čepovali Rohana 11°i 13°. Pivo dobré, slušně natočené. Celkem spokojenost. Jen s těmi otvíracími (a zavíracími) hodinami by měli něco udělat!