Bude to letos na podzim již neuvěřitelných 20 let, kdy jsem v britském St. Albans diskutoval u pinty mildu s členy místní pivařské asociace CAMRA.

Aktivitu, její dobré jméno i důležitost na světové pivní scéně můžeme této organizaci závidět dodnes. Pamatuji si však, jak si jeden camřan stěžoval na nedostatečný zájem mladé generace. CAMRA začala fungovat někdy koncem 60. let, zpočátku jako druh recese (existovalo i napojení na magory s Monty Python), brzy však již coby nezávislé hnutí na podporu tradičních britských pivovárků a hospod. Během cca 25 let se CAMŘE podařilo vybudovat neuvěřitelnou infrastrukturu a rozšířit svou členskou základnu na více než 70 000 osob (dnes je to už hodně přes 100 000).

Jako v celém světě, tak i v UK však existuje běžný fenomén, kterému se říká generační spor. Mladý, lehce postpubertální Brit neposlouchá své profesory na střední škole a svého vlastního otce označuje za starou konzervu. Jak může podporovat tu archaickou a nudnou politickou stranu a jak může pít to teplé a slabé pivo z místního, rovněž nudného pubu? Sweet, Queen, Deep Purple, Black Sabbath? To na místní diskotéce je jiná zábava. Plnokrevné techno a mrazivá Corona a Heineken…

Již před pár lety jsem se zamyslel, jak je to s výchovou mladé pivní generace u nás. Bohužel už patřím sám ke generaci, která má na mladší lidi  spadeno. Nevěř nikomu pod 40! Dráždí mne hluk, dnes oblíbený bolševický pozdrav „čest“ (práci), objímající se holčičky se slušivými rovnátky a někdy i odér z konopí, neboť mám utkvělou představu, že se často hulí na úkor konzumace ušlechtilého piva. Pohoršuje mne, že mladí (až na zjevné kariéristy) nemají zájem o veřejný život a chybí jim úcta ke starší generaci a autorským právům. Přesto jsem s potěšením konstatoval, že co se týče českého piva, není tato generace úplně ztracená.

Pivovarů na našem území je dnes něco kolem 380 a zatím převážná většina z nich své pivo poměrně dobře prodává. Roční spotřeba per capita sice trochu klesá, ale myslím, že mnozí mladí dokáží v jeho spotřebě uspokojivě zabrat. Jaká je vlastně mentalita nastupující české pivařské generace?

Při mých četných návštěvách minipivovarských či ochutnávkových hospod, pivovarů nebo pivních festivalů si často všímám chování mladých hostů. S uspokojením sleduji, že se často pídí za novými alternativními značkami a mívají v tomto oboru i slušné znalosti. Navíc se z této věkové skupiny nezřídka šikuje armáda nových domácích vařičů. Častěji možná vyhledávají piva speciální, vysoceoktanová a svrchně kvašená, v žádném případě však nepohrdnou ani poctivým ležákem. Počátkem roku jsem byl pozván na ´každoroční akci konanou v jistém domku v Kozmicích, která začíná ochutnávkou piv a kořalek a následuje asi osmikilometrový přesun do krásné hospody ve Smolkově, kde točí příkladný Rohov. Pár mladých – cca 25 letých hochů mělo ve věci jasno. Když točené pivo – tak jedině „na hladinku“. Všude tento druh čepování vyžadují a vychovávají tak dle možností výčepní, kteří by jinak pivo možná nepřístojně čabrali. Jeden mladík si navíc povzdychl, že mu často na současné pestré pivní scéně chybí klasická 10°a 12°.

Na závěr však jeden odpudivý příklad z Pivní pečeti v Táboře: Někde u stánku s modravským Lyerem se se mnou dal do řeči lehce podnapilý hoch. Svěřil se mi, že na festivalu se mu velice líbí, ale pije tam výhradně svůj oblíbený Gambrinus. Tak tudy ne, přátelé. Tudy cesta nevede…..