Z někdejší sídlištní hospody U hodin je dnes prodejna levného textilu a legendární postmodernistické hodiny ukazují již dobrých 20 let konstantně čtvrt na tři…

Pivnice U Segala je dnes už náležitě mediálně protřelá. Osm píp a vedle obvyklého Ostravaru a několika typů Valáška bývá možnost ochutnat i něco méně obvyklého a zajímavého. Vedlejší pizzerie U Honzíka se rovněž snaží, bere to však za špatný konec. Svého času se tam vyskytovala „Honzíkova zlatá 11°“, o jejímž původu mne drzý personál odmítl informovat. Dnes tam mají vedle obligátních nadnárodních značek a nízkonákladového Lapáka nově též polotmavou 11°z frýdeckomístecké Moravy. Odkud je vodnatý a laciný Pajdák se můžeme jen domnívat.

Během týdne jsem zamířil do Segala a dal jsem si pivo Gajdoš 12°z jihomoravských Biskupic. Byl jsem docela zklamán. Oproti třináctce ze stejného pivovárku, která byla na čepu zhruba před týdnem byl tento ležák řidký, chuťově téměř nevýrazný a byl i trochu nepříjemně cítit. U Segala se o pivní potrubí docela dobře starají, tak neakceptovatelnou pachuť připisuji samotnému obsahu biskupické bečky.

O poznání lepší byl Valáškův 15°stout. Pivo hutné s nezbytnou suchostí, oproti svým irským či anglicko-americkým kolegům měl i štych sladovosti a porterovské alikvoty kávy a hořké čokolády.

V protější průmyslové pivnici Kovárna jsem předtím nikdy nebyl. Odrazuje mne sortiment piv ze SAB Miller i samotné neútulné prostředí. Tentokrát však byla má mise jasná a nutná. Na čepu prý tam mívají světlé 13°pivo Kovář, které je vyráběno minipivovarem Brabčák ve Vratimově. Na výčepu samozřejmě žádné logo, by ani zmínka. Mladý výčepní však Kováře přiznal. Tekl z vedlejší naprosto neoznačené pípy. Šekýř jej natočil poměrně rychle, pivo mělo přijatelnou teplotu i slušnou pěnu. Na otázku místa původu však tento člen personálu nebyl schopen uspokojivě odpovědět. Naštěstí jsem věděl své. Kovář se na první napití zdál na třináctku dosti řidký, při dalších doušcích však odhalil svou latentní nevtíravou chuť. Určitě lepší než Radegast nebo PU.

Na Fifejdách je tedy, zejména zásluhou Segala stále co ochutnávat a někdy mne i mrzí, že jsem se odtamtud odstěhoval.