……ikdyž to tak zní (Ostravar, Budvar, Chodovar, Sračkovar). Je to město v Chorvatsku s 
velice pohnutou historií.
Před 25 lety toho byly plné sdělovací prostředky. Vukovar byl srbskými vojsky ostřelován přes Dunaj skoro čtyři měsíce. Lidé se po celou dobu skrývali ve sklepích svých domů. Nakonec bylo město dobyto a zničeno. Přes 200 pacientů z lokální nemocnice bylo zajato, převezeno na nedalekou louku a zmasakrováno. Zbytky jejich tělesných ostatků byly nalezeny až po mnoha letech. Z Vukovaru, onehdy rekreačního místa na břehu Dunaje tenkrát skoro nic nezbylo.
Dnes už je Vukovar znovu postavený. Stopy strašné občanské války jsou však patrné na každém kroku. Zbytky zdevastovaných budov, pamětní destičky. A hlavně špatná energie, kterou bohužel nezruší nově příchozí turisté ani místní občané, kteří zase chtějí bydlet v normálním městě. Srbové a Chorvati žijí ve Vukovaru společně, ale nemají se rádi. Před nějakou dobou to bylo kvůli rozdílnému náboženství a falešnému vlastenectví, dnes je to asi už jen síla zvyku. Například diskotéky jsou ve městě přísně oddělené, i když se na nich hraje skoro stejná hudba a rvačky mezi představiteli obou táborů nejsou vzácností. S nesmiřitelnými protesty se ve Vukovaru setkalo nové nařízení EU instalovat ve městě nápisy v azbuce.
V takovém prostředí není ani chuť na pivo. Navíc ani není moc co pít. Karlovačko je neutrální eurosračka a Osječko s historií sahající překvapivě až do 17. století není o nic chutnější. V supermarketu se vyskytují i jiné značky, avšak nenašel jsem žádný produkt z nezávislého pivovaru. Chorvatsko je spíše o vínu a rakiji.
Těším že na tento příspěvek bude reagovat má příležitostná čtenářka, pivní odbornice na balkánskou oblast a přinese tady nějaké přínosné informace o tomto regionu. Bohužel, musím předem upozornit, že kromě Vukovaru žádné jiné chorvatské město nenavštívím.
V nebi pivo nemaji a proto ho pijeme tady!
(Chorvatský Klub přátel piva, 1996)
Pobývat ve Vukovaru a minout Svijetlo či Tamno místní provenience není až takové drama. Ledaže by k tomu došlo po divoké pařbě v podpalubí dunajského parníku… Nicméně obě zmíněná piva levitují nad balkánským průměrem a zejména nepasterizované svetlé značně přesahuje svou plností a chutí standard nabízený v lokálních robných kučách, čili supermaketech.
Nakonec ani Karlovačko (dnes Heineken) nebylo v osmdesátých letech minulého století úplně nejhorší pivo. Nejeden Jugoslávec mi v této souvislosti vyprávěl o české stopě představované sládky z bájné pivní země. V té době se v Jugo pil ve velkém swechatský Steffl. Člověk si ale musel vybrat – jeden Steffl v konobě anebo čtyři Karlovačka z kuči. Baby potřeba nebylo …
Kdyz už jsme u bývalé Jugoslávie, jeden z nejbizarnějších pivních zážitků v blízkém okolí může poskytnout návštěva hotelu s pivovarem BoMar v Banja Luce v Republice Srpské. Ta se nachází v Bosně a Hercegovině, podivném to federálním propletenci dvou států (Bosny a Hercegoviny a Republiky Srpské) a samostatného distriktu Brčko. Tři vlády, tři legislativy, tři jazyky a tři náboženství v jednom umělém státním útvarku… Nicméně k BoMaru. V pivnici na konci světa drží za pultem pohotovot Srb jako poleno, jednou tlapou svírá pípu a nepřetržitě sleduje hosty zda a nakolik jim chutná. Nakonec je po poledni a hostů je zde poskrovno … Stačí se však na jeho výrobek jen pousmát a hromotluk je stěstím bez sebe! Zapráská mohutným knírem a otevře zeširoka oči otázkou – dáte si ještě?! Samotné pivo, spodně kvašené světlé či tmavé, za moc nestojí, ale zároveň si na nic nehraje. Je domácí a přírodní. Při konzumaci světlého přivřete oči a jste teleportováni do období právě vrcholících žní a hypnotického ovzduší prosyceného vůní slámy a čerstvě sklizeného, jemně zvlhlého obilí…
Ale zpět do Chorvatska. Z běžných produktů velkých pivovarů není co chválit. Před časem byl tím pověstným jednookým mezi slepými Tomislav, silný a na dané poměry chuťově bohatý porter ze Zagrebačka Pivovara (Ožujsko). Dnes už bohužel v područí MolsonCoors. Pivovar Pan patří pro změnu Carlsbergu. Naopak stoprocentně domácí jsou Ličanka, Vukovarska a Osječka (pivovara). Zázraky se ale občas dějí i tomto segmentu. A tak může nečekaně přistát na stole např. “dostihové” tmavé Specijalno Kasačko Pivo Vilinbor z Ličanky, jako se to přihodilo před pár lety mně v hučící zadarské taverně. Příjemné zpestření u moře falešných a úplně prázdných blonďáků! Navíc korunované pěknou lahví i stylovou sklenicí. Dalmatské meso na roštilju začalo mizet z party talíře zjevně rychlejším tempem …
Pro opravdu mlsné jazýčky však doporučuji nové projekty. V roce 1994 se v Záhřebu zjevil prvni chorvatský minipivovárek Medvedgrad, který postupně vybudovat tři restaurace – Mali Medo, Ilica a Samborska. Na vyloženě kultovní stánek se vypracoval Malý Méďa, promyšleně umístěný na pěší zóně starého Záhřebu. Jeho rubínová patnáctka Grička Vještica (Řecká věštkyně) patřila ve své době k nejsilnejším a nejuznávanějším speciálům. Dnes už je převálcována moderním eljem v jeho mnoha podobách. Díky dopadům pivní revoluce (zde až od 2014) se nabídka Medvedgradu došplhala k současným čtrnácti druhům piva. Návštěvník však nesmí zevlovat a raději hledět hrábnout hlouběji do kapsy. Aby toho nebylo málo, dva původní majitelé se nedávno rozešli ve zlém a podnik rozdělili. Jeden drží starý brand, druhý si vymyslel Zlaté pivo (Zlatne pivo) a začíná s jeho čtyřmi variacemi v pivovarské restauraci Zlatý medvěd. Trochu přemedvědováno v hlavním městě…
Další vývoj, v porovnání se zbytkem světa, je defakto copy and paste. Převážně mladí lidé, vzdělaní v IT, přinejmenším uživatelsky, se vrhají do pivovarského byznysu a mikropivovary zde rostou jako houby po umírněném dešti. Hoši z nových provozů Zmajska (Zagreb), Vunetovo (Hvar), San Servolo (Istria), Varionica (Zagreb) a další, surfují na webu, nakupují cizokrajné chmely a slady, kombinují, improvizují, napodobují, kooperují, sdílejí, facebookují, experimentuji, míchají, produkují a prodávají. Můj názor zní: jde to zatraceně dobře pít, ale kdo z vás (na) to má?! Zvláště, když jste zvyklí na pivo levnější vody!
Mimochodem, chorvatsky varit znamena svařovat. To bychom však k počeštěnému Vukovaru (podle vzoru Ostravar) museli přibalit o pár kuna dražší svajc aparat…
Jako obvykle dekuji za informace. Bohuzel tolik casu mit asi nebudu. Pokusim se stihnout, co jde. Alespon ten Vukovar.
nejsem sice ona pivní odbornice na balkánskou oblast, ale všiml jsem si, že tam existuje tento pivovar http://www.vukovarsko-pivo.hr/
ovšem nevím, jestli je nezávislý…
Děkuji za info, za měsíc se tam zeptám. Ale tuším, že to bude jenom nějaký obchodní tah.