Až do konce 80.let to bylo jasné. Člověk koupil v obchodě lahváč v jehož ceně byla započítána záloha, vypil jej a pak opět prázdnou láhev vrátil za což obdržel zpět celou jednu korunu jako vrácení své zálohy.
Nikdo tenkrát nemusel řešit otázku kde dotyčné pivo koupil a kam půjde prázdnou flašku vrátit. V případě piva se jednalo o tzv. „euroláhev“, která byla za rozdílných podmínek vratná ve většině Evropy. Podobnšě to fungovalo i s láhvemi od vína a nealka.
Nové ekonomické poměry a náš národní hospodářský zázrak však učinili tomuto zažitému mechanismu přítrž.Od počátku 90. let řeší spotřebitelé permanentní nerudovskou otázku Kam s ní? Cena vratné láhve se mezitím vyšplhala na tři koruny, čímž její cena díky inflaci nominálně klesla a navíc přestala být obecně vratná. Na našem trhu se vyskytuje v současnosti několik základních typů půllitrových lahvích do nichž plní své výrobky naše hlavní a největší pivovary. Jednotlivé kusy se tak mezi sebou liší pouze odlišnými etiketami. A tady začínají problémy.Obchod, který obchoduje s produkty Ostravaru (potažmo StarBev) nechce příjmout a zejména zaplatit zálohu u flašek, které jsou označeny kupř. nálepkou Radegastu. Nakrásně stejný typizovaný tvar láhve, avšak problém ji vrátit a utržit zaslouženou tříkorunovou zálohu. Pivní cestovatelé jsou ve velice nezáviděníhodné situaci. Když na své cestě zakoupí lahváč kdesi ve městě 500 km vzdáleném od své základny, musí po jeho vypití opět cestovat stejnou vzdálenost za účelem vrácení prázdného obylu což je časově a zejména finančně náročné. Druhou možností je levnější vyhození vratné láhve do tříděného či dokonce netříděného kontejneru. Tím pivaři končí starosti a láhev je nakonec buďto vyhozena na smetiště s poločasem rozpadu 4000 let, při troše štěstí je příslušně recyklována. Vzniká však nebezpečný precedenc, který ohrožuje koloběh v našem pivním průmyslu.
Vedoucí potravinářských obchodů se vymlouvají na velkoobchod, garantem těchto transakcí by však měl být samotný stát, který je tady od toho aby stanovil jasná a závazná pravidla a omezil zvůli obchodní sítě. Za starého režimu si třeba konzument za vratnou láhev vyzvedl v lékárně recept cystostatik na celý měsíc. Ale to je už jiné povídání.
Vratné lahve byly v 90. letech dokonce za 4 koruny.
Dobrý den, dnes se mi stalo, že mi prodavačka nechtěla vzít prázdné lahve od piva, se slovy, že tento druh piva neprodávají.Měla pravdu a nebo né? Děkuji za odpověď
J.Kocourek.
Předpis č.477/2001 říká jasně: Osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky ve vratných zálohovaných obalech je povinna vykupovat tyto vratné zálohové obaly bez omezení množství a bez vázání toho výkupu na nákup zboží.
Druhou věcí je výklad tohoto předpisu a ochota se mu podřizovat. Nezbývá než se buďto hádat a nebo dotyčnou láhev udat jinde, případně vyhodit. Ohledně této kauzy doporučuji svou knihu Česká pivní válka aneb hledání ztraceného piva, kde je této problematice věnována celá jedna kapitola.