O létání zpívá jedna stará italská píseň. U nás se tak jmenuje jedno vzdálené jihočeské město.
Cesta z Ostravy je t nekonečná. V oné oblasti onehdy privatizovali železnici, takže i shánění informací o cestování ke o něco náročnější.
Hotel Bobík ve Volarech se zřejmě nejmenuje podle místního psa , ale po blízkém šumavském kopci. Uvnitř vaří minipivovar Gabretus. Vkusné logo, označené pípy, v poloprázdném lokále nemá servírka příliš mnoho práce. Zajímavá je topinka s.pikantní pohankovou směsí. Za 60 Kč krmě vydatná a též zdravá. Světlá 11 pitná, ale ma v sobě jakousi nesourodou džusovitost. Cítím dosti intenzivně i kvasnice a možná i trochu diacetyl. V černé 13 je už zato nepřístojná příchuť bohužel evidentní a v degustaci mi dosti vadí.
Nejpodařenějším volarským kusem je tak pivo konopné, kde mámivá vůně konopí supluje v pivu i ostatní nezbytné složky.Mok trochu netradiční, leč chutný. Mimochodem v hotelu Bobík fungují i konopné lázně.
Volary jako město nic moc. Mám dojem, že vecer vycházejí ven jenom příslušníci romské většiny.
Ráno odjíždím do ČB.
Já tam byl v listopadu 2017 a piva mi tam nechutnaly vůbec. Takže moc velký posun se za rok a půl nekoná.