V roce 1866 nechal Rudolf Vrbna z Bruntálu prozíravě přebudovat svůj barokní zámek ve středočeských Jincích (Jinetz) na pivovar. Ten úspěšně plnil svou funkci až do roku 1967 kdy byl uzavřen.

Je však zajímavé, že tento subjekt figuroval v telefonním seznamu až do poloviny 80. let a tak jsem při své cestě do Příbrami v roce 1985 v oné době již 18 let zaniklé jinecké pivo hledal marně.

Měl jsem proto velkou radost, že se do Jinců pivovarnická tradice opět vrátila. Naplánoval jsem si cestu do Západních Čech s tím, že jinecký minipivovar navštívím.

Jinecké nádraží zřejmě nedosáhlo na nevyzpytatelné evropské fondy a tak je značně zdevastované. Žádná perónní nálevna,  jen naproti hotel Kratochvíl s Gambrinusem. Do centra městyse jsou to od železniční stanice dobré (pro někoho možná špatné) dva kilometry. Po cestě nic zajímavého. Až blízko vytyčeného cíle jsem narazil na rodné stavení houslového virtuóza Jana Slavíka (1806 – 1833) a míjel jsem původní jinecký pivovar, který je skutečně v žalostném stavu. Objekt je již několik let na prodej, avšak pochybuji, že by nalezl soudného a svéprávného kupce. Konečně jsem dorazil do restaurace a penzionu Eška, kde se v současnosti jinecké pivo vyrábí. Interiér restaurace připomíná zlatá 80. léta takže člověk ve středním produktivním věku se v něm cítí jako doma. Strohý, leč útulný výčep, nekuřácká jídelna a hlavně mezi výčepními kohouty se Staropramenem též kohoutky s místním pivem Vilém. Funkční a efektivní obsluha mi nabídla přírodní 12° světlou a 13° polotmavou. Mok je podáván ve značkových sklenicích s logem pivovárku. Dvanáctka je běžným ležákem, který neurazí, ale na druhé straně ani ničím neobyčejným nenadchne. Problémem však je, že je pivo zřejmě tlačeno nešetrnou dávkou CO2 a tak již při prvním hltu se mi jazyk oblepil ostrými bublinkami a tekutina, zejména po porci holandského řízku (schnitzel NL)velice těžkopádně klouzala do hrdla. Též jsem byl již po prvním kusu plný a zvažoval jsem objem plánované třináctky. Nakonec jsem si objednal velké. Polotmavá třináctka již byla o poznání šetrnější, pohodlněji se pila a bylo možno vydedukovat její příjemnou jemnou chuť.

Bohužel, můj nabitý cestovní plán mi neumožňoval delší setrvání u Viléma v Jincích. Každému lovci minipivovarů však mohu návštěvu doporučit. Jen prosím méně kysličníku!