Po celý týden celkem pilně pracuji. A ani mé víkendy nejsou určeny k zahálení.
Předpověď počasí na víkend vypadala zpočátku optimisticky. Ráno mlha a poté slunečno i za cenu nižších teplot.
V pátek ráno jsem vyrazil do Frýdlantu nad Ostravicí. Původně jsem chtěl od Frenštátu zdolat vrchol Radhoště, avšak uvědomil jsem si, že odpoledne už bývá poměrně brzy tma a pak jsme měli v DPB na půl šesté naplánovanou zvukovou zkoušku.
Tak se mým plánem B stal klasicky Ondřejník.
Výstup není nikterak obtížný. Jen před vrcholem přichází docela strmé stoupání. Asi v půlce kopce jsem narazil na beznadějně uzavřený stánek s občerstvením. Zřejmě otvírá až na jaře. Ještě dál stojí jakási improvizovaná samoobslužná turistická základna. Mimochodem nabízí k prodeji i nápoje v cenové relaci 10 – 35 Kč. Bohužel v nabídce ze záhadných důvodů chybí pivo, pročež jsem jí nevyužil.
Chata Solárka dál úspěšně chátrá, naštěstí poblíž stojí roubená chata s hospodou.
Venkovní provoz u okénka je už pro tuto sezónu zrušený, uvnitř však bylo živo. Prostory restaurace okupovala početná skupina mladých turistů – nejspíš středoškoláků. Zrovna se chystali k hromadnému placení, což obsluhu poněkud zdrželo. Nějak se mi vybavila horská scéna z filmu Vrchní prchni!
V roubence Ondřejníček točí 11°Rychtáře a stejně stupňovitého Beskyda z Ostravice. Po výšlapu přijde k chuti, i když bych měl jisté výhrady ke kvalitě pěny. Jelikož pokračuji v cestě, nehodlám se přežírat a dám si pouze ambulantní hotdog.
Ačkoliv je vidět trochu slunce, nepříjemná mrazivá mlha zůstává. Přemýšlím o nastíněné trase přes Skalku do Kunčic. Co když v mlze zabloudím? Stezka je sice značená, ale někdy se stává, že na rozcestí není zcela zřejmé, kudy jít. A v té mlze? Zdá se to nepravděpodobné, ale je stále hypoteticky možné, že zbloudím a zmeškám v divadle zvukovou zkoušku. Co by na to řekli mí hudební kolegové a co samotná Špinarka?
Proto stanovuji plán C a vracím se zpět do Frýdlantu, kde k přesunu do pivovaru Ogar použiji vlakového spoje.
V Ogaru kolem 14 hodiny samé rezervačky. Bodejť. Bude sv. Martina. O tom něco vím. I když je ta husa etc. stále dražší, zájem neustále roste.
Nakonec s obsluhou ukecám hodinový pobyt. Jedenáctka slušná, Svatomartinské trošku fádní, ejlík notně nachmelený a dýňové halloweenské celkem překvapivě vkusné. Kdysi bývalo módní do něj cpát skořici a jiné nepivní přísady. V současnosti i tento styl sází spíše na klasickou, jen zlehka posunutou zpravidla svrchňáckou chuť.
Ve Frýdlantu v nádražce mají na čepu nefiltr Radegast. Kupodivu se dá pít.
Na druhý den máme s kapelou Reneg koncert v Českém Těšíně (eventuální zkratka ČT by mohla připomínat Českou Televizi).
Normálně bych tam hledal Barabu, ale v hudebním klubu Dziupla vezmu zavděk i albrechtickým. Jedenáctka osvěží a inspiruje. Byl to od podniku vskutku dobrý počin. Ejlíka Pankáč znám už z Havířova. Světlou 11°, která se nápaditě zove Pius vhodně doplňuje.
I albrechtický Pumpkin Ale i po termínu evokuje importovaný svátek Všech Svatých (Halloween). Tentokrát se jedná o 15°, Opět příjemný, trochu dotyčnou dýní zjemnělý ejl barvy červeného zlata.
Víkend dnes odpoledne uzavírám koncertem ve Studénce, ale pochybuji, že tam v místním kulturáku narazím na Dejfa.