Víkend plný piva a kultury

Po celý týden celkem pilně pracuji. A ani mé víkendy nejsou určeny k zahálení.

Předpověď počasí na víkend vypadala zpočátku optimisticky. Ráno mlha a poté slunečno i za cenu nižších teplot.

V pátek ráno jsem vyrazil do Frýdlantu nad Ostravicí. Původně jsem chtěl od Frenštátu zdolat vrchol Radhoště, avšak uvědomil jsem si, že odpoledne už bývá poměrně brzy tma a pak jsme měli v DPB na půl šesté naplánovanou zvukovou zkoušku.

Tak se mým plánem B stal klasicky Ondřejník.

Výstup není nikterak obtížný. Jen před vrcholem přichází docela strmé stoupání. Asi v půlce kopce jsem narazil na beznadějně uzavřený stánek s občerstvením. Zřejmě otvírá až na jaře. Ještě dál stojí jakási improvizovaná samoobslužná turistická základna. Mimochodem nabízí k prodeji i nápoje v cenové relaci 10 – 35 Kč. Bohužel v nabídce ze záhadných důvodů chybí pivo, pročež jsem jí nevyužil.

Chata Solárka dál úspěšně chátrá, naštěstí poblíž stojí roubená chata s hospodou.

Venkovní provoz u okénka je už pro tuto sezónu zrušený, uvnitř však bylo živo. Prostory restaurace okupovala početná skupina mladých turistů – nejspíš středoškoláků. Zrovna se chystali k hromadnému placení, což obsluhu poněkud zdrželo. Nějak se mi vybavila horská scéna z filmu Vrchní prchni!

V roubence Ondřejníček točí 11°Rychtáře a stejně stupňovitého Beskyda z Ostravice. Po výšlapu přijde k chuti, i když bych měl jisté výhrady ke kvalitě pěny. Jelikož pokračuji v cestě, nehodlám se přežírat a dám si pouze ambulantní hotdog.

Ačkoliv je vidět trochu slunce, nepříjemná mrazivá mlha zůstává. Přemýšlím o nastíněné trase přes Skalku do Kunčic. Co když v mlze zabloudím? Stezka je sice značená, ale někdy se stává, že na rozcestí není zcela zřejmé, kudy jít. A v té mlze? Zdá se to nepravděpodobné, ale je stále hypoteticky možné, že zbloudím a zmeškám v divadle zvukovou zkoušku. Co by na to řekli mí hudební kolegové a co samotná Špinarka?

Proto stanovuji plán C a vracím se zpět do Frýdlantu, kde k přesunu do pivovaru Ogar použiji vlakového spoje.

V Ogaru kolem 14 hodiny samé rezervačky. Bodejť. Bude sv. Martina. O tom něco vím. I když je ta husa etc. stále dražší, zájem neustále roste.

Nakonec s obsluhou ukecám hodinový pobyt. Jedenáctka slušná, Svatomartinské trošku fádní, ejlík notně nachmelený a dýňové halloweenské celkem překvapivě vkusné. Kdysi bývalo módní do něj cpát skořici a jiné nepivní přísady. V současnosti i tento styl sází spíše  na klasickou, jen zlehka posunutou zpravidla svrchňáckou chuť.

Ve Frýdlantu v nádražce mají na čepu nefiltr Radegast. Kupodivu se dá pít.

Na druhý den máme s kapelou Reneg koncert v Českém Těšíně (eventuální zkratka ČT by mohla připomínat Českou Televizi).

Normálně bych tam hledal Barabu, ale v hudebním klubu Dziupla vezmu zavděk i albrechtickým. Jedenáctka osvěží a inspiruje. Byl to od podniku vskutku dobrý počin. Ejlíka Pankáč znám už z Havířova. Světlou 11°, která se nápaditě zove Pius vhodně doplňuje.

I albrechtický Pumpkin Ale i po termínu evokuje importovaný svátek Všech Svatých (Halloween). Tentokrát se jedná o 15°, Opět příjemný, trochu dotyčnou dýní zjemnělý ejl barvy červeného zlata.

Víkend dnes odpoledne uzavírám koncertem ve Studénce, ale pochybuji, že tam v místním kulturáku narazím na Dejfa.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuálně a jeho autorem je Jarosek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>