Začalo to nevinně plánovanou zkouškou kapely Graphite v Kobeřicích. S kolegou zpěvákem jsme se dostavili do zkušebny omylem o hodinu dříve. Jak naložit s ušetřeným časem?

Správně. Obec Rohov se nachází jen asi 5 km od Kobeřic. Navíc v sobotu otvírají už v 10 ráno. Bylo promptně rozhodnuto. Minipivovarská hospůdka U Komárků byla po 11 hodině skoro prázdná, prostřené stoly však signalizovaly, že je očekávána početná skupina hostů. Usedli jsme ke štamgastskému stolu. Kolega řídil, tak si objednal pouze polévku, já se pochopitelně soustředil na pivo. Vedle klasické 11°a polotmavé 13°bylo na čepu i 12°vídeňské. Neváhal jsem. Tento pivní styl z Rohova jsem ještě nikdy nepil. Mok mi byl natočen do stylového kryglíku z 60. let., který patří k mým nejoblíbenějším. To je již polovina úspěchu. A samozřejmě, že ani samotné pivo nezklamalo. Studené, řízné a chutné. V lokále bylio i přes slunečné počasí venku pološero, proto jsem nemohl zodpovědně ohodnotit barvu. Truňk ve sklenici se mi však zdál na Vídeň dosti světlý. Ačkoliv ležáček byl dostatečně hutný, postrádal jsem typickou vídeňskou zakulacenost a stopové prvky karamelu. Nic s těchto rozlišovacích znaků se v moku nenalézalo. Kdyby mi personál netvrdil, že se skutečně jedná o vídeňskou 12°, samotného by mne to vůbec nenapadlo. Snad zmatečně označené, ale výborné. Třeba toho vídeňského sladu bylo méně než obvykle nebo byl o poznání světlejší. Mimochodem – všimli jste si, že , alespoň v posledních měsících, je v Rohanovi cítit jistá „hukvaldština“. Je to jen špetka a navíc v dosti latentní formě, ale je to tam. Pro odporníky možná senzorická chyba, avšak pro mne něco zajímavého, co tuto značku dokáže odlišit od ostatních. K našemu stolu se pomalu začali trousit štamgasti, kteří se netvářili přímo přátelsky. Byl čas k odchodu.

Na zkoušku jsem odjížděl osvěžen a obohacen o nový degustační zážitek. A těm, kteří Rohana ještě nepili nebo pili, ale někde jinde mohu návštěvu hospody U Komárků 100% doporučit.