Nechce se tomu ani věřit, ale vsetínský Valášek funguje už od roku 2002.

Vsetínské pivo se v 80. letech vyznačovalo sníženou pitelností. Na jedné straně bylo o něco pitelnější než olomoucké pivo ze stejného – Severomoravského Kraje, avšak v žádném případě nedosahovalo kvalit tehdejšího Radegastu, případně Opavského Zlatovaru. Krachující podnik se ještě snažila koncem 90. let zachránit jakási americká společnost, nicméně pivovar za pár let stejně skončil.

Nový minipivovar Valášek se údajně rozjel tak načasovaně, aby kontinuita vaření piva ve Vsetíně, které se datuje od 17. století nebyla přerušena. Koncem roku 2002 jsme čerstvý přírůstek na naší pivní mapě navštívili a byli jsme mile potěšeni. Potěšen jsem i nyní, když vidím, že pivovar již skoro 17 let funguje a zdá se, že se mu i v tvrdé konkurenci daří. Klasický ležák Valášek je standard, velice mne oslovila retro 11° Vsacan. Jako bych se vrátil o třicet let zpátky. Mok nebyl extra chuťově výrazný, ale byl osvěžující, podobný, ale určitě kvalitnější než tenkrát. U Segala stále točí Valáškovu Borůvku (tu nemusím) a pivovárek vaří i řadu piv svrchně kvašených.

Nedávno jsem narazil na pivo uvařené ve stylu Summer Ale. Jmenuje se Skotačivá Veverka. Na zimu by se snad lépe hodil Winter Ale, ale poctivou 11°nikoho neurazíš. Konečně jsem zase pil svrchňáka, který nebyl přechmelený. Ejlík měl v sobě trochu charakteristické ovocnosti, která vzniká při rychlejším svrchním kvašení, byl náležitě hořký a vkusně voněl. Alkoholicky byl v normě, čili žádná rána do palice. Naopak, dalo by se v pohodě urazit i několik kusů, když se náhodou člověk rozhodne pro svrchní alternativu.

Na Valašsku se vůbec začalo vařit chutné pivo. Mám rád třeba i Portáše i Holendra.