Normalne bych mel po nalade. Nase lod kotvila misto v Kolnu v nejakem mestysi Wesselingu.

Nevim, jak je to z Wesselingu daleko do Kolnu. Ani jsem to nezjistoval. Vyuzil jsem dalsi prilezitosti navstivit misto, kam by mne normalne nenapadlo se podivat.

Pravda, casu moc nebylo. Na pruzkum terenu jsem mel sotva 45 minut. Avsak i to stacilo, abych si udelal zevrubny obrazek onoho mista. Hned u naseho „pristavu“ stala hospudka. I v nedeli byla otevrena od 11 hodin. Kolem treti uvnitr sedeli jen dva stamgasti a vycepni pri objednavce piva mi automaticky prinesl Kolsch Gaffel. V utle dvoudecovce jak veli tradice. Jina piva byla k dostani jen zrejme v lahvich. Dve deci se ztrati jako nic, tak prislo k chuti hned dalsi. Hned vedle jsem objevil dalsi otevreny podnik. Ten mel na cepu Kolsch Sion. Strefil jsem se primo do nedelniho rautu. Servirka se mne snazila premluvit na nejake jidlo, bylo to lakave, ale nemel jsem bohuzel cas.

Hned naproti dalsi hospoda. Ten Wesseling musi byt docela prijemne misto k bydleni. Na cepu Reissdorf, avsak ouha. Restaurace sice otvira rovnez v 11, ale od pul treti do peti je zavreno. Nenavidim tohle aranzma. Misto aby udelali Happy Hours a prodavali pivo za polovicni cenu. Vedle jeste jedna hospoda [na pomerne kratke ulici uz ctvrta], ta je ovsem nejspis dlouhodobe uzavrena. Skoda. Na cepu meli mit pro mne dosud neznamou kolinskou znacku Giesler.

Poustim se kousek dal do mesta a kousek dal nalezam dalsi podnik. Tentokrat na mne pusobi dost chaldne a neutulne, nicmene Reissdorf jako kren.

Takze nekdy i v okoli velkych mest v Nemecku je mozno zazit slusny vyber piv. Wesselingu, Wesselingu, stojis v pekne rovine….