Minulý týden jsem si koupil v prodejně Norma láhev červeného vína.
Vybral jsem si lahev se zavitovým uzávěrem, v tomto případě víno z Jižní Afriky z hroznů Pinotage. Ještě jsem si ověřoval údaje na etiketě, když jsem flašku ukládal do košíku. Přesto jsem záhadně domů přinesl vino španělské s korkovou zátkou. Jsou prostě věci mezi nebem a zemí….
Vcera jsem si Pinotage koupil a hned ochutnal. Přestože se jednalo o laciné vino, melo celých 14 procent alkoholu a i jakousi svou chuť. Na usrknutí suché s květinovým aroma, při ochutnávce „na plnou hubu“, kdy jsou zapojeny i jiné chuťové pohárky jsem vsak odhalil i krátkou, avšak docela výraznou „hlínu“, kterou znám spíše jako ušlechtilou příchuť tekutého chleba. Vypil jsem asi půl flašky a ta chuť se tam stále objevovala. Velice podivuhodné.
Shodou okolností jsem nedávno sledoval CNN, kde jakýsi expert z firmy na vytváření umělých příchutí říkal, že zhruba 80 procent chuti potravin tvoří vlastně čichové vjemy. A proto znovu tvrdím, že „chuťová paměť“ trvající maximálně dva roky je čirý nesmysl, neboť čichové asociace nás provázejí po celý život.