Pardubický Pernštejn je regionální pivovar, který funguje už od roku 1872 a je 
předevšímznámý výrobou svého tradičního 19°Porteru.
V tamější pivovrské restauraci jsem s chutí degustoval i osobitou polotmavou desítku. Ovšem to, co jsem nedávno pil v Kurník Šopě mne dosti nemile překvapilo. Mok nebyl polotmavý, nýbrž hodně světlý a hlavně řidký až vodnatý. Mám představu, že tak nějak vypadalo šestistupňové pivo za 2. světové války. Ať jsem se snažil sebevíc, nepodařilo se mi z půllitru vydolovat ani náznak chuti. Prostě kapalina bez chuti a zápachu. Musel jsem dokonce uznat, že při mé poslední zkušenosti s G 10° jsem měl alespoň vzdálený pocit následné chlebovitosti. Pernštejn výčepní světlý je možná dobrý na hašení silné nekritické žízně, ale podle mne to není desítka ani náhodou.
Bylo třeba si spravit chuť. V Kurník šopě to naštěstí nikdy není problém. K tomuto účelu výborně posloužila jedenáctka Námořník z přerovského Parníku. Pivo výživné, chutné, které se navíc ve vynikající výčepní verzi pije doslova samo. Námořník však teprve předznamenal nejsilnější zážitek večera. 14° James Cook z Ostravice mne upoutal již svou esteticky perfektní vizuální stránkou. Krygl orosený a hlavně korunovaný smetanovitou velice chutnou pěnou, které dokonce dominovala elegantní bublinka, která se záhy proměnila v roztomilý důlek. Který blbec může dávat přednost tzv. „suché“ barbusovité pěně, která někdy dokonce připomíná zbytky po hašení pěnovým hasicím přístrojem?! Na půllitr se mi přilepil dokonce pivní tácek. Pivo řádně chlazené s úměrným řízem. Chuťově samozřejmě poznamenané novozélandským chmelem, v rychle nastupující dochuti jsem hned od začátku cítil zajímavou příchuť čerstvých lesních jahod. Pěna pochopitelně kroužkovala, k naprosté dokonalosti jí chyběly pouze ostřeji řezané kontury tzv. „arktických ostrůvků“ viditelných normálně z dopravního letadla nad Grónskem.
Byl čas na experiment, tak jsem si objednal jedno malé čokoládové z Broumova. Opat je podobnými experimenty známý a pivař se může nad nimi jen shovívavě usmát. Někteří jedninci však jsou prý dokonce na čokoládě závislí….
Přínosný pobyt v plné a hučící Šopě jsem zakončil ležákem Mastník ze Sedlčan. Po pár kusech výjimečných značek mi však tento mok připadal dosti univerzální, až dokonce lehce průmyslový. Byl jsem spokojen, jen s tou svou desítkou by měly ty Pardubice něco udělat.
při mé nedávné návštěvě Pardubic jsem proti místnímu pivu nemohl říci ani popel. Na fotbale čepovali klasickou desítku Pernštejn – a proti tradičnímu géčku, otravující fotbalové fanoušky na jiných stadiónech, to byla lahoda, následně jsem v pivovaru zkusil jejich kvasnicový Kvasnák a novinku – extra hořký Pernštejn, u kterého mě zaujala jeho jemná – velmi příjemná hořkost, skvěle navázána v pivu. Dále jsem v pivovaru již neexperimentoval, jelikož jsem měl namířeno do Potštejna, kde jsem chtěl dojet v jakž takž slušné formě a pořádně si to tam užít, což se i povedlo…..:-). V Pardubickém pivovaru se ke mně dostala zajímavá informace – pivovar se před časem dostal do ekonomických potíží, akcionáři najali specializovanou firmu z Prahy zaměřenou na krizové situace, firma jim tam dosadila krizového managera, který místo aby pivovar vytáhl z aktuálních potíží, tak jej dovedl do ještě větších sraček – ukázalo se, že byl na výplatní listině jistého konkurenčního velkého pivovaru, který s velkou radostí nahradil Pernštejn v okolních hospodách, a tomu se teď nedaří dostat zpět na tyto své ztracené pozice….