Abych užíval správného mluvnického tvaru slova Sušice, raději jsem se poradil s internetem. Sušice není pomnožná, nýbrž jedná se o podstatné jméno ženského rodu, které se skloňuje s největší pravděpodobností podle vzoru „nůše“.

Krátce poté, co jsem se ubytoval v hotelu Gabreta poblíž historického Náměstí Svobody, vyrazil jsem do místního pivovaru „U Švelchů“. Od nábřeží vedla směrovka a samotná hospoda s minipivovarem se nacházela na opačném břehu řeky Otavy. Kolem 18 hodiny byla středně velká hospůdka téměř obsazena. Nu což, řekl jsem si. Do lokálu vedl vstup přes protáhlou chodbu, kde byly umístěny, zřejmě podle německého vzoru ještě dva další stoly „bez obsluhy“. Nechal jsem si natočit desítku a usedl do exteriéru.

Pivko skvělé. Zpočátku se mi zdálo kapku sladší než to kašperské, ale velice rychle jsem se zapil. Když jsem si šel pro 12°usměvavá servírka mi dělila, že se uvnitř uvolnily dva stoly. Ležáček také skvělý. Co to, že na Šumavě mají všude tak výborné pivo? Loni v Krušných Horách jsem tak jednoznačně nadšený nebyl. Mnohé moky mi tam připadaly podobné a s nepříliš osobitou chutí.

Dávám si chleba se škvarkovou pomazánkou a objednávám další pivko. Tentokrát pšenici. Mají aktuálně na čepu vlastně hned dva druhy. 11° a pak 3x chmelenou 13°. Vedle si mladá maminka, která sedí u stolu se svým cca osmiletým synkem objednala polévku z barevné čočky, která vypadá velmi lákavě a určitě je i chutná, neboť si vzápětí dává ještě jednu porci.

Pšenka je dobrá a tak zkouším i tu druhou – silnější. Voní jako nějaká skromnější IPA, ale jinak je tělnatá a lahodná.

Dojem ze Sušice jednoznačně kladný. Malebné historické městečko s vlastním chutným pivem. A místní občany tam určitě nesuší.