Ještě před pár lety bylo v Praze jen pár hostinských pivovarů a jedna pivotéka. Zhruba 95 procent pivního sortimentu v našem hlavním městě tvořily protřelé a zkompromitované značky. Dnes je to úplně o něčem jiném.

Kolem 11 hodiny dopolední jsem přijel metrem k obchodnímu centru u stanice Lužiny abych otestoval stejnojmenný minipivovar. Ve čtvrtém patře komplexu jsem objevil příjemnou restauraci, která právě otvírala. Světlá 11° byla vhodným škopíčkem na zahájení celodenní pivní mise. Chuť nepříliš výrazná, leč čerstvá. Podobně působila i o něco tmavší 12°. Nejzajímavější byla svrchně kvašená 14°. Výrazné chmelové aróma, trochu dnes už téměř obligátní bon pari, ale jinak zůstává v teritoriu pivnosti. Z Lužin jsem si odnášel i poznatek, že česnekovou polévku lze i v hospodě uvařit bez vejce.

Další má zkušenost již nebyla tak příjemná. Minipivovar Kolčavka jsem měl už problém najít. Od Palmovky na Balabenku, kde jsem zoufale hledal ulici Nad Kolčavkou. Pořádně nedokázal poradit ani oslovený policista vybaven podrobnou mapou města v mobilu. Prošel jsem podivné sídliště, korzoval podél potoka a podlezl starý viadukt. Nakonec jsem objekt nalezl. Podnik se jmenuje oficiálně Večerní škola a je to jakási kombinace pivovarské restaurace a hudebního klubu. Kolem 13 hodiny jsem v rozlehlém lokále byl skoro jediným hostem. Hned při příchodu jsem zaregistroval horko jako v pekle. U vchodu je totiž umístěna varna, která není od restaurace nijak stavebně oddělena. Rovněž blízký krb topil na plný výkon. Přišla k chuti světlá 12°. Avšak nikterak mne neoslovila. Marně jsem hledal stopy chuti a kdyby mi někdo řekl, že piji jakýsi pasterovaný filtr asi bych tomu i uvěřil. Místní sládek vypadal od pohledu mladě a nezkušeně. Možná, že se všemožně snaží vyhnout obávaným senzorickýcm chybám a tak vaří tekutinu bez chuti a zápachu. Během mého zhruba hodinového pobytu ve Večerní škole jsem měl snad možnost potkat všechny zaměstnance této firmy včetně topiče a uklízečky. Tmavá 12°byla cítit jen karamelem, žádný odkaz na podtóny kávy či čokolády. Pšenice byla podávaná jen v půllitrech (nevím proč) a stála plných 40 Kč, tak jsem si objednal 15° Ipu. Ta se dala vypít, o fantazii místního sládka však vůbec nesvědčila. Na rozloučenou jsem požádal číšníka o dva podtácky. Ten po mne chtěl 10 Kč, což jsem samozřejmě nepřijal. V restauraci jsem utratil za pivo a jídlo 210 Kč, tak si myslím, že bych si drobnou pozornost zasloužil.

Potřeboval jsem si spravit chuť. Míjel jsem jakousi vinárnu, která otvírala až za hodinu, ale která vedle únětické desítky a dvanáctky nabízela také Clock, Matušku a čtyřsladovou 17°z Vimperka. V Praze zajímavé pivo dnes určitě není těžké nalézt. Chtěl jsem si zajít do znovuotevřeného minipivovaru Pražský Most, ale představil jsem si, jak opět hledám Betlémskou ulici a ptám se okolních turistů, kteří mi nerozumí. V Kulovém blesku bylo prázdno, ale od 17 hodin očekávali uzavřenou společnost. Na čepu měli mimo jiné Antoše, Starokladno, Únětice, Clocka a Ostravici. Slušný výběr, ale nic, co bych neznal. Poblíž je ještě Nota Bene, které jsem vynechal a nějaký sklípek s Bakalářem. Zaujal mne podnik s názvem Pivní mapa a v něm plných 45 píp se středo a minpivovarskými produkty. Tady by se dalo i vybrat. Přítomné pivovary jsem znal všechny, ne však zdaleka všechny jejich nabízené výrobly. Některé produkty byly i od tzv. „létajících“ pivovarů. Cenová politika dosti vyhraněná. Nejlevnější Krakonoš za 29 Kč, nejdražší jakási Triple IPA za 80 Kč. Jinak průměrně tak 50 Kč za půllitr. V podniku jsem byl sám, obsluhoval mne jakýsi mladík, který měl přízvuk jak by pocházel z nějaké španělsky mluvící země. Objednal jsem si medové polotmavé z Berouna, které mi však med vůbec nepřipomínalo. Hospoda zřejmě není určená českým zákazníkům, ale věřím, že může fungovat jako vhodná propagace českých minipivovarů pro zahraniční turisty.

V Bubenči jsem konečně našel svou oblíbenou hospodu U Viléma. 12°Vilém z Jinců byl tentokrát zvláště lahodný. Nádherná kvasinková vůně byla cítit již vpředu, prostředek byl krásně svěží a jemná dochuť jen podtrhávala nevšední pivní zážitek. Navíc v suterénní hospůdce byli při pozdním odpoledni i nějací hosté, takže iluze pohostinného místa dokonalá. Nedaleko je umístěná pivotéka, která mne i přes pouhých 6 píp vždy překvapí něčím novým. Stejně i tentokrát. Pochutnal jsem si na 10°z Hostomic i na polotmavé 12°z Bezděkova. Zrovna tyto pivovárky mi však bylo doporučeno navštívit, jelikož se nalézají v původních historických objektech. Takže na osobní exkurzi možná stejně nakonec dojde.

Závěr dne jsem strávil v interiéru nového pivovaru na Vinohradech. Okusil jsem 11°a 16°. Pivo dobré, atmosféra slušná, jen by měli méně sytit, aby jejich mok byl více pitelný.

Dva příjemně propivařené dny v Jihlavě a v Praze potěšily mou křehkou pivařskou duši. Teď si dám ze dva dny pauzu.