Porubská Barunka bývala v temných časech fašistického stanného práva oázou točeného piva, dokonce i několika různých značek.
U dveří Barunky vám tenkrát normálně natočili pivo, ačkoliv se teoreticky nesmělo venku ani vypít.
Situace se, alespoň prozatím znormalizovala a porubský pivní bar se změnil z odvážného disidenta opět v mainstreamového hráče. Bohužel, s mnoha nedostatky z minulosti.
Ačkoliv se v době temna nedalo příliš vybírat, piva z Barunky mi přišla vždy celkem slušně natočená. Minulý pátek jsem však v interiéru onoho podniku měl docela jinou zkušenost. Koníček jakoby zvětralý s pouhými stopovými prvky své charakteristické příchuti. To bylo zejména nedostatkem řízu. Poličský Záviš byl zase nepřístojně teplý. Divím se, že v dobách pokročilých výčepních technologií je ještě něco takového možné. V nabídce byly ještě ejly a ipy od Opice, Ravenu nebo Albrechta. Už jsem však neměl na ně chuť, i když jsem mohl na druhé straně mít typický svrchně kvašený zážitek kdybych měl možnost okusit ona piva v jejich přirozených teplotách.
Potěšila mne jen pivní chuťovka – hranolky posypané čedarem s ostrou omáčkou.
Přestože mi jede z místa bydliště na náměstí Boženy Němcové MHD, další případnou návštěvu si dobře rozmyslím.
Co se týče teploty, musím podobné zklamání konstatovat z opakované návštěvy zábřežského Aera. Zdá se mi, že dobře vychlazená je tam jen jejich jedenáctka, což je na restaurační a hotelový pivovar dost s podivem. A rovněž kuchyně je tam dost slabá. Skoro bych řekl, že to jediné, kvůli čemu tam stojí za to jít, je ta jedenáctka a pěkný interiér a exteriér.
Mám bohužel podobné zkušenosti. Někdy v létě bývala slušně chlazená Letuška. Kapitán tak jakžtakž, ale ten 12°ležák nebo 13° Examinátor většinou pod bodem teplotní tolerance. Z jídelníčku vyškrtli mé oblíbené vuřty na pivu, ale i tak si tam občas zajdu.