USA na suchu

Dnes slaví v USA kulaté výročí vyhlášení nezávislosti (240 let). Černých 14 let v americké historii mohli občané oficiálně slavit tento den pouze nealkem.

Objev procesu fermentace byl pro lidstvo důležitější nebo alespoň praktičtější než vynález kola. Alkohol měl drtivou většinu nadšených stoupenců, ale jak už to bývá i určité skupiny nepřátel. Popíjení opojných nápojů zakazovali občanům již v 5. století v Číně, nejnesmířitelnější boj proti fermentaci však vyhlásili islamisté v Egyptě již koncem 10 století.

V Americe chlastali už staří Indiáni, jejich lihoviny však byly dosti nedokonalé a tak uvítali civilzační přínos od přistěhovalců ve formě tzv. „ohnivé vody“. Do rozvíjejících se USA přivezlo spousty evropských národů a snad i mimoevropských kultur své alkoholické výrobky a tak pijácká scéna v tehdejší Americe mohla býti dosti pestrá. Takové spontáně vytvořené multi-kulti. A opět se ke slovu derou náboženstí bigoti a tmáři. Zejména Evangelisté brojí proti démonu alkoholu a místy slaví i dočasné úspěchy. Poměrně širokospektrální zákaz prodeje a konzumace tvrdých lihovin byla zavedena už roku 1735 ve státě Georgia a předzvěst prohibice se objevila roku 1841 v Mainu a dalších 4 státech. Tato opatření se však nesetkávala s ůspěchem a tak puristé čekali silnou ruku a velký třesk.

Nikdy jsem se o panovi Volsteadovi nic bližšího nedozvěděl, vím však, že to byl jeden z největších lotrů v moderních dějinách. Jeho suchý zákon se dostal do ústavy USA jako její 18. dodatek v roce 1919 (Volstead Act) a okamžitě začal platit. Období amerického suchého temna trvalo dlouhých 14 let a jeho dopad na společnost si dnes dokážeme jen ztěží představit. Jen připuštění scény jak pivovarští vylévají hektolitry svých výrobků do kanalizace za dozoru státních úředníků a policie naplňuje mé pivařské srdce hlubokým smutkem. Zbylý slad z pivovarů byl přetvořen na nealkoholické tzv. „sladové mléko“ a některé druhy lihovin byly i nadále k dostání pouze v lékárnách na lékařský recept. Které hovado mohlo něco takového vymyslet?

Důsledky této krátkozraké politiky se ukázaly již velice záhy, nelegálního trhu s alkoholem se chopili gangsteři v čele s Al Caponem a v roce 1933 bylo v USA již třikrát více nelegálních barů než v roce 1919. Vzpomeňme na nesmrtelný film Někdo to rád horké. Toto nepředstavitelně hnusné období amerických dějin mělo naštěstí svůj happy end v podobě 21. článku ústavy, který prohibici de jure i de facto snad navždy v USA zrušil.

Některé prohibiční prvky v USA zejména v některých státech přetrvávají, proti 20. létům 20. století je to ale naprostá idylka.

A co prohibiční tendence v jiných státech? Ve Stockholmu v roce 1990 (již název tototo města mi připadá dosti alkoholický) mne požádal místní opilec ošuntěného zevnějšku, abych mu ve státem provozovaném alkoholickém obchodě zakoupil láhev vodky. Překvapilo mne, že mi dává peníze. U pokladny jsem viděl viset jeho fotografii. Usvědčeným alkoholikům ve Švédsku chlast neprodají!

U nás jsme si užili pár týdnů limitované prohibice na podzim roku 2012. Nejhůře si na tom však určitě stojí islámské země, kde vás jen za držení nelegální láhve vína či piva uvězní a zbičují.

Proto si važme svého piva a věnujme tichou vzpomínku ubohým lidem, kteří toto provilegium, které mi považujeme za samozřejmost nemají.

Příspěvek byl publikován v rubrice Listy UTOPIJE a jeho autorem je Jarosek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u “USA na suchu

  1. nejlepší knihou o chlastu v USA je Démon Alkohol od Jacka Londona – na pozadí popisu historie svého alkoholismem prostoupeného života ukazuje nejpřesnější vhled do tehdejší americké chlastací kultury, a v závěru předkládá důvody proč hlasoval pro volební právo žen – věděl, že ty chuděry chtějí prosadit suchý zákon – hned, až k tomu budou mít první příležitost, Jack doufal, že to zamezí paralýze společnosti – v té době těžce levným chlastem prostoupené. Prohibice se samozřejmě minula účinkem, ostatně jako každé vynucované „dobro“ a obrátila se proti svým tvůrcům, je to takové poučení pro ostatní, kterými slepými cestami už nikdy nejít. Ale nejlepší knížkou Jacka je stejně jeho Poutník po hvězdách, naprosto jednoznačně :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>