V Holandsku stale existuje velke mnozstvi pivovaru , jejichz vyrobky jsem prozatim neochutnal. Proto byvam ve sve oblibene amsterdamske knajpe Wildeman casto prekvapen.
Tentokrat jsem vsak zjistil, ze vetsinu tocenych piv, ktere bylla nabizena znam. Co si tedy dat? Nefiltrovany Brand jsem pil nedavno. Guinness samozrejme nepripada v uvahu. Lezak od Weinhenstephana, vlastne z udajne nejstarsiho dochovaneho pivovaru na svete neni nic moc. Podobnou zkusenost mam i s nemeckym Jeverem. Dva druhy holandskeho trappista La Trappe. Oba jsem v pivotece prodaval. Kyselak Berliner Weiss od Gulpenera byl zajimavy, ale jeden stacil. Dalsi pivo neznam, ale vypada to podle nazvu, ze ma prichut citronove zmrzliny. To opravdu nemusim. Zaujaly mne jedine pipy cislo 16 a 18. Pivovartek Groningse Brouwers se u Wildemana prezentuje svym Session Bier. Polotmava svrchne kvasena zrejme osmicka o obsahu alkoholu pouhych 3,8%. Dobra trefa. Mok mi pripomina britsky Mild. Nema ani velky riz, avsak chutna a pije se skoro sam. Dobre na zizen i jako prijemny uvod pivniho vecera.
Dalsim mym degustovanym kusem je Eanske „1325″. To uz je silnejsi ejl o obsahu alkoholu 5,8%. Rovnez nadherne pitelny trunk s vyraznejsim chutovym zazitkem. Mozna uz trochu do sladka, nicmene neotrely a svezi smak.
Takze jeste jedno. Nejsilnejsim pivem je onoho dne belgicke Cuvee de Chateau. Znam. Ale ze by bezne mivalo 11% alc.? Dovidam se, ze se jedna o mistni special. Pivo tri roky zralo v pivnim sklepe v kegu. Zadne drevo nacichle Portskym, zadny sofistikovany Barrique. Mok je vsak chutove komplexni a jako pivni desert zejmena pro odolne zeny je vynikajici.
Toho dne se mi u Wildemana libilo. Objevil jsem nove chutne znacky a presto jsem se citil jako znalec.