O Strakonicích jsme se ve škole učili, že se tam vyrábí motocykly ČZ a pak pokrývky hlavy v národním podniku Fezko Strakonice. Nikdo nám tenkrát nesdělil, že se tam už od roku 1649 vaří také pivo.

Při mém prvém výletu do tohoto malebmého jihočeského města jsem okusil pouze výčepní světlou desítku a v samoobsluze jsem zakoupil i 11°Nektar. O pár let později jsem navštívil obec Čimelice, kde strakonické pivo zrovna nahradilo o poznání chutnější i známější pivo protivínské. V hospodě Na Knížecí však byl truňk jakoby natočený v Praze, tak jsem byl ze značkou nakonec spokojen. Pamatuji si, že v šantánu sedělo několik členů rodiny Supovy – rodu místních vyvrhelů, kteří  i v době bolševického superdozoru žili tradičně mezi místními rybníky, věnovali se chlastu, incestu a úspěšně degenerovali.

Strakonické pivo nebývalo v minulosti příliš oblíbené. Dokonce vznikaly říkanky typu „Kdo pije Nektar posere pole hektar!“ Pivovar však přežil komunisty i porevoluční hektiku a dnes má slušný výstav a docela  prosperuje.

 Mne osobně mok ze Strakonic přílišně neoslovuje. Podle mne mu chyní výraznější hořkost nebo alespoň nějaký chuťový svéráz. Přesto jsem rád, že se onen pivostánek nachází na naší pivní mapě a mile mne překvapuje pestrost jeho sortimentu. Na letošní svátky se v naší pivotéce objevila 14°Velkopřevor, dále pak speciál čokoládový (17°) a bukový (18°). Znáte-li Tylovu divadelní hru Strakonický dudák, můžete si při popíjení tohoto truňku aspoň udělat představu co asi popíjel dudák Švanda se svým manažérem Vocílkou.