Před pár lety začala tzv. „Sametová revoluce“ inspirovat i pivovarníky.

Vznikl tak silný speciál s EPM kolem 17 % pod různými názvy jako „Sametová“, „Revoluční“, „Listopadová“ atd.

Osobně nejsem přítel příliš silných moků. Nejraději mám spodně kvašené 11°či 12° ale samozřejmě nepohrdnu ani poctivou desítkou, případně osmičkou. K poněkud umírněnější konzumaci mohu použít i 13° v obou základních barvách, světlou 14° jako třeba Märzen, silnější piva mám raději tmavá, kde mi nevadí nasládlost a ve kterých se mi lépe otevírá jejich chuťové spektrum.

Když se jedná o samet svrchní, většinou se jedná o tělnatou a vysoce aromatizovanou ipu či apu v nejrůznějších barevných odstínech. Když si jej objednám, víceméně vím, co od něj mohu očekávat. Rovněž obdržím nějakou výraznou, i když často přehnanou chuť.

Se spodními 17° bohužel ty nejlepší zkušenosti nemám. Většinou se jedná o piva dosti sladká, ve kterých nějak podvědomě cítím líh. Ačkoliv většinou si dám jen jeden kus na ochutnání, a to často i malý, mám pocit, že při větším zkonzumovaném množství by mne brzy začala bolet hlava.

To se samozřejmě vztahuje i na 18, 19, atd. Světlou 18° vařívala Jihlava a opravdu to byl nápoj pouze na opatrné ochutnání. Osobně v těchto záležitostech uznávám reverzní rasismus, kdy hlásám teorii, že čím černější, tím lepší.

Náhodou jsem si vzpomněl na dávno zaniklý pivovar Freud v Příboře a na jeho světlou 19° , která mi v jedné z várek chutnala (i když měla nižší říz), ale později mne již nikdy neoslovila.

Já osobně bych výroční 17° nazval „Naivní“ či „Krátkozraká“.

Nejsem si jistý, zdali nějaký náš pivovárek vyrábí k našemu říjnovému státnímu svátku nějakou tu „Státotvornou 28°“.