Ve slovenském historickém městě Trnava vařívali pro Čechy docela nepitelné pivo Trnavar.
V jinak krásném městě v 90. letech vznikl minipivovar a dnes tam funguje poměrně známý podnik Sessler.
Další Trnava se nalézá někde na Třebíčsku a ještě jedna u Zlína.
Kdysi dávno se Zlín jmenoval poeticky Zlaté Jablko. Avšak když oblast okupovala tatarská vojska došlo tam údajně ke zlynčování jednoho z šikmookých pohlavárů. Poté se začalo tradovat, že jsou tam lidé zlí – proto asi Zlín. V době bolševického teroru byl Zlín přejmenován na Gottwaldov. Poté se kupodivu město nestalo Baťovicemi podle jednoho ze zakladatelů zhoubné globalizace, ale vrátil se mu zpět název Zlín.
Obec Trnava leží asi půl hodiny autobusem od Zlína. Provozovna má název Pivovar a restaurace Vraník. Samozřejmě se hned nabízí paralela s někdejším jménem jistého ostravského piva. Dokonce se podobá i logo vzpínajícího se koně. Dále hned poučeného pivaře napadne pivovar ve Vojkovicích. No co? Na nějaké přísné dodržování ochranných známek se tady ještě moc nehraje. Navíc Vraník je prý příjmení bývalého majitele a o kousek dál se nachází stejnojmenná továrna na výrobu pneumatik.
Desítku Radegast jsem samozřejmě přeskočil a dal si hned Vraníka 11°. Pivko svěží se zvláštní, jakoby trošku překvašenou chutí. Něco, co občas nazývám penicilínem nebo B Komplexem. Bylo tam toho však jen náznakově a po půllitru jsem si zvykl, že to k Vraníkovi prostě patří, zejména když podobně působila i lokální 12°.
12,5° Republika byla o něco hořčejší a zase degustačně svébytná. K chuti přišel můj oblíbený smažený květák. Do Zlína (Zlatého Jablka, Gottwaldova) jsem odjížděl i přes nepříznivé počasí osvěžen a naladěn na další místní značky.