A myslím, že česká je i ta Moravská.

Z pivního hlediska mne ČT začala blíže zajímat v létě roku 1985, kdy jsem tam v nádražním bufetu objevil 11° Lanškrounský ležák.

Toto pivo se už skoro 30 let nevaří, proto jsem vůči ČT na čas značně ochladl. Nicméně asi před 10 lety se pivní situace změnila a v onom městečku vznikl minipivovar Faltus. Když jsem ještě vedl ostravskou pivotéku, čile jsem s tímto podnikem obchodoval a spolupráce se docela dařila.

Minulý pátek jsem však měl v ČT jinou misi. Nedávno totiž svou právovárečnou tradici obnovila i nedaleká Choceň.

Na existenci choceňského piva mne v roce 1982 upozornil kolega Pastrňák, který však místní pivo hodnotil nelichotivou větou – „nic moc“. Mám dojem, že ve stejné době se shodně jmenovala i jeho tehdejší kapela v Polance nad Odrou.

O pár let komunisté choceňský závod uzavřeli.

Dozvěděl jsem se o renesanci pivního průmyslu v onom městečku a hned jsem navázal kontakt se zodpovědnými osobami. Byl mi poskytnut seznam, kde je v regionu možno toto pivko okusit.

Jako nejekonomičtější řešení mi připadla zrovna návštěva nedaleké Třebové. Třeba to tam bude dobré.

Kavárna Eva otvírá každý den prozíravě již v 9 ráno. Proto jsem nemusel čekat až do pozdního odpoledne a do Evy jsem zamířil přímo z místního nádraží. Byl jsem nucen se informovat na místních informacích (proto tam taky jsou) a nakonec jsem dorazil asi v 10.30 do malé kavárničky. Na čepu tam měli Primátora a zrovna i choceňské pivo, které se příjemně jmenuje Splávek. Je to údajně podle malého splavu v blízkosti pivovárku, avšak nám zkušeným pivním pijákům to samozřejmě evokuje cosi úplně jiného.

První mé setkání se Splávkem bylo sice šťastné, leč trochu rozpačité. Přece jen se jednalo o kavárnu, a tak mi byl naservírován půllitr 12° s hraniční teplotou a poněkud jarovitou pěnou. Celkový dojem průměrný. Mok hořký, evidentně slušně řemeslně uvařený, ale jinak ničím jiným nezaujal. Možná by to chtělo normální pivovarskou knajpu, kde by mi značka v příslušné atmosféře i lépe chutnala. Nicméně je třeba dodat, že desítka ze stejné provozovny, kterou jsem si řádně vychlazenou dopřál večer doma byla o hodně zajímavější i chutnější.

V Evě jsem ještě ochutnal ještě náchodskou nefiltr 10°Antonín (nebyla nejhorší) a vyrazil jsem zpět k nádraží.

Měl jsem však  hodinu čas, tak jsem z nostalgie navštívil ještě Faltuse. Světlá 12°standardní a slušný byl i zázvor. Avšak obsluha pomalá až liknavá. Byla doba obědů, ale obsazené jsem viděl v rozlehlé knajpě asi jen tři stoly. Přesto se přítomný vrchní trápil a nestíhal.

Osvěžen odjíždím směr Pardubice.