Nové označování piv, které má vyjít v platnost již v polovině letošního roku budí emoce i diskuze. Třeba ale nebude tak zle.

Před pár dny jsem sledoval na ČT 24 rozhovor s předsedou Společnosti Přátel Piva Tomášem Ehrlichem. SPP bývala dosti kontroverzní Stranou Přátel Piva, která však opustila politické ambice a přišla k normálnímu pivnímu rozumu. Tématem diskuze bylo zrovna nové označování piv. Dozvěděl jsem se, že k povinným údajům bude patřit obsah alkoholu (to jsem si oddechl, protože jsem si svůj pivní život nedokázal bez této informace představit) a také i způsob výroby (tady pevně doufám, že to znamená odlišení piva spodně a svrchně kvašeného). Nejsem si však bohužel jistý místem původu (zřejmě lobovaly létající a kukaččí pivovary) a z novely naneštěstí opět vypadla povinnost uvádět extrakt původní mladiny (EPM) čili česky řečeno Ballingovu stupňovitost.

Tomáš byl v TV přesvědčivý a je evidentní, že má v této věci jasno. Trochu jsem však nesouhlasil s jeho názorem na ležák.Osobně bych nedával nekompromisní rovnítko mezi termíny ležák a pivo spodně kvašené. Neřekl bych, že ležák může být například i nealkoholické pivo už proto, že v tomto případě příliš nekvasí. Navíc slovo „ležák“ je odvozeno od slovesa „ležet“, proto si myslím, že u lageru by měla být i předepsaná i nějaká ta doba zrání (21 dnů a více). Samotné slovo ležák se mi líbí a je to nepochybně součást našeho jazyka (mladý ležák – starý žebrák)i pivní kultury. Že se stalo součástí naprosto absurdního slovního spojení jako např. „svrchně kvašený ležák“ je vina pomýlených úředníků a nemělo by se proto nepromyšleně rušit.

Uvidíme, jestli nová označení piv nepřinesou do našeho pivního průmyslu ještě větší zmatek.