Konečně jsem realizoval svůj plán ochutnat nějaká jiná trappistická piva.

Restaurace Elfde Gebod v Antverpách byla v sobotu otevřená jen ze dvou třetin. Půl zahrádky bylo uzavřeno. Je přece jen polovina října.

Zevnitř vypadá hospoda zajímavě. Jen těch svatých sošek různých velikostí je tam můj vkus trochu moc. Našel jsem snad poslední volný stolek. Obsluhu tvořilo asi pět mladých lidí, z nichž někteří vypadali, že jsou to studenti na brigádě.

U každého ze stolů byl instalován běžný tablet, který sloužil k objednávce. Nabídka byla naštěstí v angličtině, přesto jsem měl zpočátku s obsluhou technologie problémy. Bez brýlí na čtení jsem špatně viděl, dotykový display byl velice senzitivní. Našel jsem rubriku Beers from Monks, a pak jsem si holandského Trappistu Zundert objednal hned.čtyřikrát. Naštěstí jsem objednávku nerealizoval a následně mi pomohla servírka.

Zundert.8% byl chutný, ale kdyby mi někdo namluvil, že piji Orval či Chimay, asi bych tomu uvěřil.

Přemýšlel jsem o dalším omezení lidského faktoru. Číšník už nepřijde, nepozdraví hosta, jen mu v konečné fázi přinese digitálně objednané pivo a pak jej napůl analogově zkásne. A mi ani nepřišlo, že by se proces nějak zvlášť urychlil.

Již rutinovaně jsem si tabletem počítačově objednal kuriózní trappistické pivo Spencer z USA. Čekal jsem na něj přes deset minut. Nakonec jsem digitální objednávku opět analogicky urgoval. A vznikl informační šum. Zatímco jedna ze servírek mi tvrdila, že Spencer již není na skladě, druhá mi jej bez problémů přinesla. A samotný tablet předstíral, že se jej to netýká.

Spencer měl jen 5,8% alc.,čili jeho chuť byla osvěžující a pivo nebylo tak těžké. Na závěr jsem si naplánoval trappistickou perlu – pivo z belgického klášterního pivovárku Westvleteren. O této znacce kolují celé legendy. Pivo se v tomto klášteře začalo vařit v roce 1838  a dodnes je jeho výroba přísně limitována. Dokonce jsem četl, že roční výstav Westvleteren je pouhých 4000 hl a pivo je možno zakoupit v místní klášterní prodejně. A limit je prý jedna basa na auto. Teď už chápu, že v tom bude nějaká levárna a že v podniku, který je na Belgii cenově celkem lidový stojí třetinka Wesvleteren 17.50 Eur. Jeho slabší verze má stejný obsah alkoholu jako Spener, ale připadá mi více sycená. Westvleteren 12% je prý hodnoceno jako „nejlepší pivo na světě“ (jako u nás před pár lety pšeničný Primátor), ochutnal bych jej také, ale nechávám to na příště. K tomu ještě budu degustovat obdobné moky z Francie a Itálie.

Tak.nějak přežívá Trappista v digitálním věku.I