V neděli 17. 11. jsem si ráno zapnul TV.

Nejdříve jsem sledoval závěrečný díl seriálu F.L.Věk. Ta 13. část byla v roce 1970 (nebo 1971) natočena, avšak za bolševismu se nevysílala. Zřejmě kvůli zmínkám o cenzuře (hlavního cenzora hrál bravurně Petr Haničinec), návratu nesvobody ve srovnání s dobou vlády Josefa II. nebo o tzv. „zakázaných myšlenkách“.

Po mém oblíbeném seriálu nastoupil Václav Moravec, který vedl diskuzi s arcilotrem Fialou. Je neuvěřitelné, jak je tento arogantní tvor bez jakékoliv pokory a sebereflexe schopen permanentně lhát. A je ještě mnohem neuvěřitelnější, že jeho nabubřelým floskulím a samochválám může ještě někdo věřit. Jeho vláda je údajně tou nejúspěšnější minimálně od roku 1938 a jestli momentálně pomýlení voliči, kteří by nejraději dali na rétoriku usvědčeného estébáka mu dají svou volbou ještě další čtyři roky mandátu, budeme mít už konečně platy jako v Německu. Já už se nerozčiluji, nýbrž zdravě směji.

Jo, kdysi sliboval komunistický ekonom Valtr Komárek v dohledné době západní marku za dvě koruny. Někde se stala fatální chyba, ve které pokračují i dnešní nekompetentní a vlastizrádné vlády.

Fiala je nenapravitelný lhář a sebestředný mimoň. Nezmírní tón své arogance ani při, díkybohu posledním roku výkonu své nezasloužené funkce, i když zajisté vidí výsledky předvolebních odhadů. Labutí píseň by měla být alespoň smířlivě melancholická, když ne objektivně sebekritická. Věřím, že tato odpudivá osoba má už rezervovaný flek na příslovečném smetišti dějin.

Horší televizní pořad jsem snad viděl jen v roce 2020, kdy nám přednášely o svobodě a demokracii zahadrované huby Babiše, Hamáčka a zoufalce Kubka. Tento již tak proslulý triumvirát byl ještě na závěr pořadu doplněn o nebezpečného šílence Flégra.

Dost bylo politiky! Ačkoliv jsem konsternován z vývoje několika posledních dekád, zajímá mne především pivo!

A tam se listopad 1989 naštěstí podepsal pozitivně.

Už někdy na přelomu desetiletí jsem si představoval, možná kapku naivně předpokládaný vývoj našeho pivovarnictví. Zejména bylo nutno obnovit komunisty uzavřené pivovary a vrátit je na československou pivní mapu. Počítal jsem, tenkrát dosti optimisticky s 300 funkčními pivovary na celém čs. území.

Vývoj probíhal překotně a nevyzpytatelně. Nejprve plno elánu a smělých plánů. Hned za pár let jsme měli v našem kraji několik minipivovarů v Novém Jičíně, Hlučíně a Rožnově. Pivní mapa se plnila i v dalších krajích. Začaly spanilé jízdy do nových provozoven a plánovala se spolupráce pivovarníků a osvícených konzumentů na státní úrovni.

Posléze však přišlo ochlazení původních prognóz a v roce 2004, kdy jsem uvedl s amatérským divadlem svůj první pivní muzikálový projekt Zběsilá Pípa bylo v České republice asi jen 80 pivovarů. Rušily se hodně provozovny regionální a bohužel i mnohé minipivovary čerstvě založené.

Tah na bránu už však nešlo zastavit. Už o rok později začalo pivovárků přibývat nejen v našem regionu, ale v celé České Republice. Tento pozitivní vývoj jsem se osobně od poloviny 90. let snažil podpořit nejen divadlem, ale i pořádáním nejrůznějších pivně- kulturních akcí i oslovováním tehdejších médií jako např. tisk a televizi.

Doba vyžadovala boj proti mezinárodním korporacím, nevědomým chlemstačům i úplatným politikům.

Když se počet našich pivovarů všech kategorií blížil číslu 400, opustil jsem roli radikálního rebela a bojovníka a začal jsem si užívat plodů našeho hnutí.

Ačkoliv se mi mnohé věci kolem našeho pivovarnictví nelíbí, ať jsou to vyšroubované ceny, úpadek hospod a klesající spotřeba, myslím, že boj započatý koncem roku 1989 nebyl marný.

Věřme, že nám pozitivní vývoj v tomto oboru vydrží a že nebudeme zase muset zvonit klíči na náměstích, ze kterých do té doby zmizí naše klasické knajpy.