Míjím kdysi nejluxusnější ostravský hotel Atom (dnes Clarion Congress Hotel) a blížím se k i dnes impozantnímu komplexu, který se dnes zove Ostravar Aréna.
Tento objekt byl postaven ještě démonizovanými komunisty (čímž nechci tvrdit, že všichni stavební dělníci byli členy KSČ) a myslím, že se docela povedl.
Samozřejmě, že i dnes se staví a buduje o 106 a více. Celebrovaní architekti se předhánějí v architektonických bizarnostech a tak vzniká (případně nevniká – viz Kaplického slizká pražská knihovna) mnoho zajímavých a v mnohých případech až futuristických staveb.
Škoda, že vázne výstavba bytů pro normální lidi, zásluhou čehož se naše země stala nejhorší v dostupnosti bydlení v Evropě.
Aréna se kdysi jmenovala Hala Kultury a Sportu, v jejím názvu se objevil i název ostravské čtvrti a velkotovárny Vítkovice.
Ostravar není nejhorší pojmenování. Je to patriotické a navíc to evokuje i místní ostravské pivo, kteří místní i přespolní pivomilové popíjejí už od roku 1897.
Před cca 35 – 40 lety bývaly koncerty slavných rockových kapel v ČSSR spíše vzácností. Vím, že u nás tenkrát vystoupil Shaking Stevens, Elton John nebo Suzi Quatro (Zuzanka Čtverečková).
V prosinci 1987 zahrál v rámci propagované pěrestrojky ve vítkovické hale dokonce soubor Uriah Heep, který jsem z pochopitelných důvodů osobně navštívil.
Až mnohem později jsem v Aréně opakovaně shlédl mou oblíbenou kapelu Deep Purple.
Aréna je však určena hlavně sportu, především lednímu hokeji.
Já sám nejsem žádný fanoušek. Na ligovém hokeji jsem naposledy byl na dnes už neexistujícím stadionu Josefa Kotase v březnu 1979. Pořád je to ale o dost lepší bilance než má účast na zápasech fotbalových. Naposledy mne otec vzal na Bazaly na zápas Baník Ostrava – Michalovce v létě 1967. Se sportem to skutečně vážně nemyslím.
Současná Ostravar Aréna je v klidu. Vypadá opuštěně, kolem žádní lidé ani automobily.
Před zhruba měsícem to však vypadalo úplně jinak. V hale probíhaly ty podřadnější zápasy letošního MS v ledním hokeji. Účast vysoká a i když většina důležitých klání se odehrávala v pražské O 2 Aréně, příznivci tohoto sportu mohli fandit ve speciálně zřízených fan-zónách.
Věřím, že letos si naši sportovní vlastenci skutečně přišli na své. Náš tým hrál, i přes jistou nesehranost skvěle a vítězství si zasloužil. Mimochodem mi bylo trochu líto Švédů, kterým jsme dali hotový „kotel“.
Trochu mi na MS chyběl tým Ruska. Sborná už od časů SSSR často na mistrovstvích a jiných hokejových turnajích řádně zamíchala pořadím.
Proč nehraje letos? Aha. Ruští hokejisté zákeřně napadli své ukrajinské sousedy. A když ne zrovna oni, tak bohužel patří do rodiny shnilého a agresivního ruského národa. Jak jen to mohli být do roku 1990 naši nejlepší přátelé?!
Je s podivem, že od roku 2003, kdy USA (nikoliv NATO) napadly pod falešnou záminkou suverénní stát Irák a během let tam dle oficiálních statistik zmasakrovaly kolem půl milionu civilistů, nikdo jim účast na MS nezakázal.
Tzv. dvojí metr se anglicky řekne „double standard“. Zřejmě mají irácké a americké civilní životy rozdílné ceny.
Takže letos to dobře dopadlo. Titul vyhraný, vlastenectví na pár dní prokázáno, pivo 0,5 l za 110 Kč (platba jen kartou) vypito.
Sportu a pivu zdar!