Tečka je takový obyčejný, většinou ničím neozvláštněný bod většinou černé barvy.

Větší tečka, která se  může nepravidelně zvětšovat do různých patvarů, přičemž si stále zachovává strohost svého charakteru se nazývá skvrna nebo výrazem původně z němčiny flek. Jako příklad může sloužit levhart skvrnitý, plané neštovice (tak se ale spíše jedná o načervenalé vyrážky) nebo skvrnitý tyf. Ještě větší tečce se zejména v ingoustnictví říká kaňka.

Obyčejná tečka obecná má svou důležitost v gramatické interpunkci (nezaměňovat s interrupcí). Už Aristofanes Byzantský ve 3. století př.n.l. zavedl do textů tři druhy teček: Horní, střední a spodní. Význam tečky jako interpunkčního znaménka, po kterém se v textu píše nová věta začínající velkým písmenem nás učili již v první třídě ZŠ. Zatímco používání jiného symbolu – čárky je spjato s určitými složitostmi a nutností znalosti větného rozboru (věty vložené apod.), aplikace samotné tečky je poměrně jasné. Věta končí a při četbě je třeba příslušně klesnout hlasem.

Dnešní hektická doba však tečkám moc nepřeje. Morseova abeceda se používá nostalgicky snad jenom ve skautských oddílech a současné psaní SMS nebo Twitterových zpráv si s tímto znaménkem příliš velké problémy nedělá. Často neumělé texty jsou většinou psány bez jakékoliv interpunkce a vznikají tak několikařádkové paskvily, které při hlubší analýze nikam nevedou a zamýšlený význam je z nich třeba luštit. Případné užití tečky prý má mezi mladými pisateli výrazně hanlivý a urážlivý charakter – jako, že chci s někým přestat komunikovat nebo ho mám již plné kecky – podobně jako užitím věty psané velkými písmeny (CapsLock) někomu vyhrožuji.

Prznění mateřského jazyka a jeho trivializace však není jen výsadou současné hovorové a hlavně SMS češtiny. Pravopis se zjednodušuje i v různých podobách jazyka anglického. Čepované pivo už v USA není skoro nikde v hospodách spisovný Draught, ale Draft. Night je Nite a Light Lite. „Dostal jsem tě!“ už také není „I got you!“, nýbrž „Gotcha!“ Stejně též mrtvý zlosyn Floyd není gangster, ale „gangsta“.

Ale zpět k tečce. Problémem se nedávno zabýval jakýsi anglosaský jazykovědec David Crystal ve své knize Making Point (což je rovněž druh slovní hříčky, neboť to lze přeložit jako „vytvořit bod“ nebo „jít na pointu“). Asi bych si tuto publikaci nekoupil, ale dozvěděl jsem se, že se v ní autor proti tečce dosti vymezuje a považuje ji za přežitek archaického jazyka, který je třeba modernizovat. V této souvislosti si vzpomínám na krátký internetový kurz karibské angličtiny, který prezentovala jakási jamajská vysokoškolská profesorka. Po asi 10 minutovém vysvětlování se zeptala, kde je tady nádraží a znělo to jako: “ Wer siejšn rasta blodklof…“

Čeština sama osobě je jazyk vyspělý, krásný, slovotvorný, leč gramaticky a pravopisně složitý. Vítám jakékoliv zjednodušení s mne, mě, mne, se, ze či mnou toužebně očekávanou unifikaci použití velkých písmen. Ale vehementně se přimlouvám:      Nechte tečky na pokoji!

Teď mne napadá, co má tento filologický článek společného s pivem? Už vím! Crystal je někdejší dvanáctka pivovaru Samson, který se dnes snad jmenuje Budweiser Bürgerbräu.

Tečka.